dekadence
[dekadence]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
(o společnosti, kultuře)
změna dobrého stavu na špatný, ústup tradičních hodnot, upadání syn. úpadek:
morální dekadence
dekadence moderního světa
dekadence života evropské civilizace
dekadence a rozklad hodnot ve společnosti
2.
(na přelomu 19. a 20. století) subjektivistický myšlenkový a umělecký směr vyjadřující zejména v literatuře a výtvarném umění pocity zmaru, smutku a beznaděje jednotlivce:
francouzská / česká dekadence
literární dekadence
dekadence ve výtvarném umění
Básník byl ovlivněn dekadencí.
Éra dekadence zrušila všechna myslitelná tabu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dekadence]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
(o společnosti, kultuře)
změna dobrého stavu na špatný, ústup tradičních hodnot, upadání syn. úpadek:
morální dekadence
dekadence moderního světa
dekadence života evropské civilizace
dekadence a rozklad hodnot ve společnosti
2.
(na přelomu 19. a 20. století) subjektivistický myšlenkový a umělecký směr vyjadřující zejména v literatuře a výtvarném umění pocity zmaru, smutku a beznaděje jednotlivce:
francouzská / česká dekadence
literární dekadence
dekadence ve výtvarném umění
Básník byl ovlivněn dekadencí.
Éra dekadence zrušila všechna myslitelná tabu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)