díl
[ďiːl]
(2. j. dílu, 6. j. dílu, díle)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
část, součást, kus nějakého celku:
horní díl plavek
sukně ze dvou dílů
výrobce dílů pro automobilový průmysl součástek
rozdělit dort na tři stejné díly
Vrata jsou složena z několika masivních dílů.
2.
samostatná část rozsáhlejšího literárního díla, televizního seriálu, sportovní soutěže ap.:
první díl encyklopedie
třetí díl románu o Karlu Čapkovi
závěrečný díl série cyklistických závodů do vrchu
Televize natočila čtyři díly seriálu o své historii.
3.
část celku připadající na jednotlivce, skupinu, na nějakou oblast ap., podíl:
Sourozenci dědí rovným dílem.
Největší díl peněz vynaložilo město na dopravu a marketing.
Každý z nás neseme svůj díl odpovědnosti.
□ dílem – (a) dílem spojkový výraz souřadicí slučovací
spojuje dva větné členy nebo dvě věty, které platí obě, vždy ale pro jinou část celku, jednak – jednak:
Expozice měla členění dílem chronologické, dílem tematické.
Domy chceme postavit dílem z vlastních zdrojů a dílem ze státní dotace.
Dílem jsme vyslýchali svědky, dílem jsme četli spis.
Svědci minulých zločinů již dílem nežijí, dílem jim neslouží paměť.
◊ dostat svůj díl
1. dostat vynadáno (tak jako ostatní), být někým zkritizován
2. být potrestán (tak jako ostatní), zejména výpraskem ap.
► dílek
[ďiːlek]
(2. j. dílku, 6. j. dílku, 6. mn. dílcích, dílkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
dílek skládačky
jeden dílek stupnice
nakrájet jablko na dílky
Drobné dílky mozaiky mají různý vzhled, tvar i velikost.
Těsto rozdělíme na jednotlivé dílky a rozválíme na tenké placky.
► díleček
[ďiːleček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
Model letadlové lodě se skládá z tisícovky dílů a dílečků.
2.
mít alespoň díleček odpovědnosti
Nenechat zbytečně svítit žárovky, to je jen malý díleček úspor.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďiːl]
(2. j. dílu, 6. j. dílu, díle)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
část, součást, kus nějakého celku:
horní díl plavek
sukně ze dvou dílů
výrobce dílů pro automobilový průmysl součástek
rozdělit dort na tři stejné díly
Vrata jsou složena z několika masivních dílů.
2.
samostatná část rozsáhlejšího literárního díla, televizního seriálu, sportovní soutěže ap.:
první díl encyklopedie
třetí díl románu o Karlu Čapkovi
závěrečný díl série cyklistických závodů do vrchu
Televize natočila čtyři díly seriálu o své historii.
3.
část celku připadající na jednotlivce, skupinu, na nějakou oblast ap., podíl:
Sourozenci dědí rovným dílem.
Největší díl peněz vynaložilo město na dopravu a marketing.
Každý z nás neseme svůj díl odpovědnosti.
□ dílem – (a) dílem spojkový výraz souřadicí slučovací
spojuje dva větné členy nebo dvě věty, které platí obě, vždy ale pro jinou část celku, jednak – jednak:
Expozice měla členění dílem chronologické, dílem tematické.
Domy chceme postavit dílem z vlastních zdrojů a dílem ze státní dotace.
Dílem jsme vyslýchali svědky, dílem jsme četli spis.
Svědci minulých zločinů již dílem nežijí, dílem jim neslouží paměť.
◊ dostat svůj díl
1. dostat vynadáno (tak jako ostatní), být někým zkritizován
2. být potrestán (tak jako ostatní), zejména výpraskem ap.
► dílek
[ďiːlek]
(2. j. dílku, 6. j. dílku, 6. mn. dílcích, dílkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
dílek skládačky
jeden dílek stupnice
nakrájet jablko na dílky
Drobné dílky mozaiky mají různý vzhled, tvar i velikost.
Těsto rozdělíme na jednotlivé dílky a rozválíme na tenké placky.
► díleček
[ďiːleček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
Model letadlové lodě se skládá z tisícovky dílů a dílečků.
2.
mít alespoň díleček odpovědnosti
Nenechat zbytečně svítit žárovky, to je jen malý díleček úspor.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)