desátník
[desaːtňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
(v české armádě do roku 2010) poddůstojnická hodnost druhého stupně, (od roku 2011) poddůstojnická hodnost prvního stupně • voják s touto hodností:
desátník československé armády
Svobodník Malý byl povýšen na desátníka.
Odešel do zálohy v hodnosti desátníka.
Desátník utrpěl lehké střelné zranění nohy.
► desátnice
[desaːtňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
desátnice ve výslužbě
Zúčastnila se bojů v hodnosti desátnice výsadkářů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[desaːtňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
(v české armádě do roku 2010) poddůstojnická hodnost druhého stupně, (od roku 2011) poddůstojnická hodnost prvního stupně • voják s touto hodností:
desátník československé armády
Svobodník Malý byl povýšen na desátníka.
Odešel do zálohy v hodnosti desátníka.
Desátník utrpěl lehké střelné zranění nohy.
► desátnice
[desaːtňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
desátnice ve výslužbě
Zúčastnila se bojů v hodnosti desátnice výsadkářů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)