depozitář I
[depozɪtaːř̥], 2. j. [depozɪtaːře]
(2. j. -ře)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
(v knihovně, galerii ap.) veřejnosti nepřístupná prostorná místnost nebo budova sloužící k ukládání knih, sbírkových předmětů ap., sklad:
muzejní / zámecký depozitář
depozitář galerie / knihovny
depozitář skla / nábytku
Originál bible je uložen v depozitáři.
Expozice obsahuje stovky exponátů z depozitářů řady muzeí i fondů soukromých sběratelů.
V zoologickém depozitáři je sbírka exotických ptáků, savců i plazů z celého světa.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[depozɪtaːř̥], 2. j. [depozɪtaːře]
(2. j. -ře)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
(v knihovně, galerii ap.) veřejnosti nepřístupná prostorná místnost nebo budova sloužící k ukládání knih, sbírkových předmětů ap., sklad:
muzejní / zámecký depozitář
depozitář galerie / knihovny
depozitář skla / nábytku
Originál bible je uložen v depozitáři.
Expozice obsahuje stovky exponátů z depozitářů řady muzeí i fondů soukromých sběratelů.
V zoologickém depozitáři je sbírka exotických ptáků, savců i plazů z celého světa.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)