depozit
[depozɪt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1.
místo určené k úschově nějakých předmětů, úschovna • místo uložení odborně uspořádaných předmětů, sbírek, sklad, depozitář syn. depozitum 2:
depozit policie
nechat si cenné věci v hotelovém depozitu
uložit registrační značku vozidla do depozitu
depozit státního archivu
Některé exponáty pocházejí z muzejních depozitů.
práv. Kupec složí zálohu do depozitu k notáři. úschovy
2.
peněžní částka dočasně svěřená do úschovy notáři, realitní kanceláři ap., zaslaná na speciální účet syn. depozitum 3:
Při pronájmu bývá nutné složit depozit. kauci
Klient si zarezervuje nemovitost zaplacením vratného depozitu. zálohy
Na účet notáře míří depozit ve výši jednoho procenta z kupní ceny nemovitosti.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[depozɪt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1.
místo určené k úschově nějakých předmětů, úschovna • místo uložení odborně uspořádaných předmětů, sbírek, sklad, depozitář syn. depozitum 2:
depozit policie
nechat si cenné věci v hotelovém depozitu
uložit registrační značku vozidla do depozitu
depozit státního archivu
Některé exponáty pocházejí z muzejních depozitů.
práv. Kupec složí zálohu do depozitu k notáři. úschovy
2.
peněžní částka dočasně svěřená do úschovy notáři, realitní kanceláři ap., zaslaná na speciální účet syn. depozitum 3:
Při pronájmu bývá nutné složit depozit. kauci
Klient si zarezervuje nemovitost zaplacením vratného depozitu. zálohy
Na účet notáře míří depozit ve výši jednoho procenta z kupní ceny nemovitosti.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)