dentista
[dentɪsta]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -té, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨~lat.⟩
1.
zubní lékař syn. stomatolog:
ordinace dentisty
Na prohlídky ke svému dentistovi chodím pravidelně.
V České republice podle statistiky odchází ročně do důchodu dvakrát více dentistů, než je počet nových absolventů stomatologie.
2. historické
odborný zubní pracovník (bez vysokoškolského vzdělání) provádějící běžné ošetření chrupu, zubní technik, zubní laborant:
V malých a okresních městech dříve zubaři nebyli, vždy jen dentisti.
Mezi nejatraktivnější expozice muzea patří jednoznačně hospoda, kadeřnictví a ordinace dentisty s laboratoří.
► dentistka
[dentɪstka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Na naše inzeráty se přihlásila nová dentistka.
2.
Vyučila se dentistkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dentɪsta]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -té, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨~lat.⟩
1.
zubní lékař syn. stomatolog:
ordinace dentisty
Na prohlídky ke svému dentistovi chodím pravidelně.
V České republice podle statistiky odchází ročně do důchodu dvakrát více dentistů, než je počet nových absolventů stomatologie.
2. historické
odborný zubní pracovník (bez vysokoškolského vzdělání) provádějící běžné ošetření chrupu, zubní technik, zubní laborant:
V malých a okresních městech dříve zubaři nebyli, vždy jen dentisti.
Mezi nejatraktivnější expozice muzea patří jednoznačně hospoda, kadeřnictví a ordinace dentisty s laboratoří.
► dentistka
[dentɪstka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Na naše inzeráty se přihlásila nová dentistka.
2.
Vyučila se dentistkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)