demoralizovat se
[demoralɪzovat se]
(1. j. -zuji se, -zuju se, 3. j. -zuje se, 3. mn. -zují se, -zujou se, rozk. -zuj se, čin. -zoval se, trp. -zován, podst. jm. -zování (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
1. (kdo se demoralizuje)
podléhat, podlehnout mravnímu úpadku, pustnout, zpustnout:
Společnost se demoralizovala, hrozila sociální revoluce.
2. (kdo se demoralizuje)
podléhat, podlehnout demotivaci, demotivovat se:
Místo toho, abyste se demoralizovali tváří v tvář problémům, zkuste udržet svou pozitivitu a vidět je v jiném světle.
V kasárnách se vojáci základní služby stali oběťmi fyzického i psychického nátlaku a demoralizovali se.
dok. k 1 → i zdemoralizovat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[demoralɪzovat se]
(1. j. -zuji se, -zuju se, 3. j. -zuje se, 3. mn. -zují se, -zujou se, rozk. -zuj se, čin. -zoval se, trp. -zován, podst. jm. -zování (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
1. (kdo se demoralizuje)
podléhat, podlehnout mravnímu úpadku, pustnout, zpustnout:
Společnost se demoralizovala, hrozila sociální revoluce.
2. (kdo se demoralizuje)
podléhat, podlehnout demotivaci, demotivovat se:
Místo toho, abyste se demoralizovali tváří v tvář problémům, zkuste udržet svou pozitivitu a vidět je v jiném světle.
V kasárnách se vojáci základní služby stali oběťmi fyzického i psychického nátlaku a demoralizovali se.
dok. k 1 → i zdemoralizovat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)