demoralizovat
[demoralɪzovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨fr.⟩
1. (co, kdo demoralizuje koho4 {čím})
působit, způsobit mravní úpadek, vyvolávat, vyvolat demoralizaci syn. kazit, zkazit:
Diktátorské režimy demoralizují obyvatelstvo.
Někteří svým chováním demoralizují celou společnost.
Armáda byla po válce značně oslabena a demoralizována.
příd. jm. Demoralizovaní vojáci odmítli splnit bojový rozkaz.
2. (co demoralizuje koho4, co), (kdo demoralizuje koho4, co {čím})
mít negativní vliv na disciplínu, kázeň, motivaci, demotivovat:
Horko mě demoralizuje.
Negativní myšlenky vás demoralizují.
Góly v rychlém sledu demoralizovaly soupeře a naopak nám dodaly chuť do hry.
Cyklista vyhrál natolik suverénním způsobem, že doslova demoralizoval sebevědomí soupeřů.
Život bez práce demoralizuje.
dok. k 1 → i zdemoralizovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[demoralɪzovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨fr.⟩
1. (co, kdo demoralizuje koho4 {čím})
působit, způsobit mravní úpadek, vyvolávat, vyvolat demoralizaci syn. kazit, zkazit:
Diktátorské režimy demoralizují obyvatelstvo.
Někteří svým chováním demoralizují celou společnost.
Armáda byla po válce značně oslabena a demoralizována.
příd. jm. Demoralizovaní vojáci odmítli splnit bojový rozkaz.
2. (co demoralizuje koho4, co), (kdo demoralizuje koho4, co {čím})
mít negativní vliv na disciplínu, kázeň, motivaci, demotivovat:
Horko mě demoralizuje.
Negativní myšlenky vás demoralizují.
Góly v rychlém sledu demoralizovaly soupeře a naopak nám dodaly chuť do hry.
Cyklista vyhrál natolik suverénním způsobem, že doslova demoralizoval sebevědomí soupeřů.
Život bez práce demoralizuje.
dok. k 1 → i zdemoralizovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)