demoralizace
[demoralɪzace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
(koho2)
ztráta mravní odpovědnosti, mravní úpadek, rozklad, rozvrat • ztráta smyslu pro disciplínu, kázeň, poctivost ap. a s tím spojený nedostatek nadšení, motivace:
všeobecná / hluboká / naprostá demoralizace
projevy demoralizace
demoralizace národa / armády
Porážka ve válce vedla k demoralizaci obyvatel.
Společnost propadla demoralizaci a ztrátě vůle.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[demoralɪzace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
(koho2)
ztráta mravní odpovědnosti, mravní úpadek, rozklad, rozvrat • ztráta smyslu pro disciplínu, kázeň, poctivost ap. a s tím spojený nedostatek nadšení, motivace:
všeobecná / hluboká / naprostá demoralizace
projevy demoralizace
demoralizace národa / armády
Porážka ve válce vedla k demoralizaci obyvatel.
Společnost propadla demoralizaci a ztrátě vůle.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)