demonstrátor I
[demonstraːtor]
(2. j. -ora, 3., 6. j. -orovi, -oru, 1. mn. -oři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1. (čeho)
kdo doplňuje výklad, prezentaci ap. něčeho názornými ukázkami:
demonstrátor hvězdárny
demonstrátor úkolů pro soutěžící v televizním pořadu
Školení demonstrátoři návštěvníkům výstavy poradí se strategií i výběrem vhodného typu hry.
2.
vysokoškolský student, který vykonává pomocné odborné práce, zejména názornými ukázkami doplňuje výklad přednášejícího, pomocná vědecká síla:
Během studia začal pracovat jako demonstrátor na patologii.
Přivydělával si jako demonstrátor na katedře zeměpisu.
Stal se demonstrátorem fyziky na univerzitě.
► demonstrátorka
[demonstraːtorka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Pracovala jako demonstrátorka firmy.
2.
Na fakultě působila jako demonstrátorka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[demonstraːtor]
(2. j. -ora, 3., 6. j. -orovi, -oru, 1. mn. -oři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1. (čeho)
kdo doplňuje výklad, prezentaci ap. něčeho názornými ukázkami:
demonstrátor hvězdárny
demonstrátor úkolů pro soutěžící v televizním pořadu
Školení demonstrátoři návštěvníkům výstavy poradí se strategií i výběrem vhodného typu hry.
2.
vysokoškolský student, který vykonává pomocné odborné práce, zejména názornými ukázkami doplňuje výklad přednášejícího, pomocná vědecká síla:
Během studia začal pracovat jako demonstrátor na patologii.
Přivydělával si jako demonstrátor na katedře zeměpisu.
Stal se demonstrátorem fyziky na univerzitě.
► demonstrátorka
[demonstraːtorka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Pracovala jako demonstrátorka firmy.
2.
Na fakultě působila jako demonstrátorka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)