demokracie
[demokracɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
(ve státě) systém vlády většiny uskutečňující se prostřednictvím volených zástupců, vláda lidu syn. demokratismus, demokratizmus 1:
liberální / pluralitní demokracie
budování / nastolení / rozvoj demokracie
hájit principy demokracie
V zemi funguje parlamentní demokracie.
Svobodný tisk je jedním z důležitých pilířů demokracie.
□ antická demokracie historické: politologie
systém přímé demokracie ve starověkém Řecku a Římě
→ doklady v korpusu
□ nepřímá demokracie □ zastupitelská demokracie □ reprezentativní demokracie
systém vlády založený na nepřímé účasti občanů na správě veřejných záležitostí prostřednictvím volených zástupců
□ přímá demokracie
systém vlády založený na přímé účasti občanů na politickém rozhodování, prostřednictvím referenda, plebiscitu ap.
2.
stát, ve kterém se uplatňuje způsob výkonu státní moci založený na demokracii 1, demokratický stát:
mladé evropské demokracie
představitelé západních demokracií
Krize politické reprezentace se ve vyspělých demokraciích řeší předčasnými volbami.
Coby zavedená demokracie nemá země problémy s politickým systémem ani korupcí.
3.
rovnoprávné a společné rozhodování všech členů nějaké skupiny • uplatňování demokratických principů (ve veřejném životě), demokratické smýšlení syn. demokratismus, demokratizmus 3:
vnitrostranická / odborářská demokracie
uplatňování demokracie uvnitř sdružení
demokracie na pracovišti
demokracie v řízení a plánování vědecké činnosti
□ křesťanská demokracie
1. politologie politické myšlení spojující křesťanské ideály a principy demokracie
2. konzervativní politická strana mající tyto cíle, křesťanskodemokratická strana
□ sociální demokracie
1. politologie politické myšlení usilující o propojení principů sociálního státu a tržní ekonomiky
2. středolevicová politická strana mající tyto cíle, sociálnědemokratická strana
◊ hlídací pes demokracie expresivní
kdo nebo co dohlíží na dodržování principů demokracie ve společnosti (novináři, sdělovací prostředky ap.)
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[demokracɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
(ve státě) systém vlády většiny uskutečňující se prostřednictvím volených zástupců, vláda lidu syn. demokratismus, demokratizmus 1:
liberální / pluralitní demokracie
budování / nastolení / rozvoj demokracie
hájit principy demokracie
V zemi funguje parlamentní demokracie.
Svobodný tisk je jedním z důležitých pilířů demokracie.
□ antická demokracie historické: politologie
systém přímé demokracie ve starověkém Řecku a Římě
→ doklady v korpusu
□ nepřímá demokracie □ zastupitelská demokracie □ reprezentativní demokracie
systém vlády založený na nepřímé účasti občanů na správě veřejných záležitostí prostřednictvím volených zástupců
□ přímá demokracie
systém vlády založený na přímé účasti občanů na politickém rozhodování, prostřednictvím referenda, plebiscitu ap.
2.
stát, ve kterém se uplatňuje způsob výkonu státní moci založený na demokracii 1, demokratický stát:
mladé evropské demokracie
představitelé západních demokracií
Krize politické reprezentace se ve vyspělých demokraciích řeší předčasnými volbami.
Coby zavedená demokracie nemá země problémy s politickým systémem ani korupcí.
3.
rovnoprávné a společné rozhodování všech členů nějaké skupiny • uplatňování demokratických principů (ve veřejném životě), demokratické smýšlení syn. demokratismus, demokratizmus 3:
vnitrostranická / odborářská demokracie
uplatňování demokracie uvnitř sdružení
demokracie na pracovišti
demokracie v řízení a plánování vědecké činnosti
□ křesťanská demokracie
1. politologie politické myšlení spojující křesťanské ideály a principy demokracie
2. konzervativní politická strana mající tyto cíle, křesťanskodemokratická strana
□ sociální demokracie
1. politologie politické myšlení usilující o propojení principů sociálního státu a tržní ekonomiky
2. středolevicová politická strana mající tyto cíle, sociálnědemokratická strana
◊ hlídací pes demokracie expresivní
kdo nebo co dohlíží na dodržování principů demokracie ve společnosti (novináři, sdělovací prostředky ap.)
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)