demobilizace
[demobɪlɪzace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~lat.⟩
1. (koho2)
převádění, převedení ozbrojených sil, hospodářství aj. z válečného stavu do mírového, zrušení vojenské pohotovosti op. mobilizace 1:
částečná / všeobecná demobilizace
vyhlášení demobilizace
demobilizace armády / vojáků / letectva
rozkaz k demobilizaci záložníků
provést / nařídit demobilizaci
2. (koho2)
oslabování, oslabení aktivity určité skupiny, celku, zprav. způsobené nepříznivými faktory op. mobilizace 2:
demobilizace voličů
Korupce má nepříznivý dopad na mravní vědomí občanů a vede u nich k demobilizaci a demotivaci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[demobɪlɪzace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~lat.⟩
1. (koho2)
převádění, převedení ozbrojených sil, hospodářství aj. z válečného stavu do mírového, zrušení vojenské pohotovosti op. mobilizace 1:
částečná / všeobecná demobilizace
vyhlášení demobilizace
demobilizace armády / vojáků / letectva
rozkaz k demobilizaci záložníků
provést / nařídit demobilizaci
2. (koho2)
oslabování, oslabení aktivity určité skupiny, celku, zprav. způsobené nepříznivými faktory op. mobilizace 2:
demobilizace voličů
Korupce má nepříznivý dopad na mravní vědomí občanů a vede u nich k demobilizaci a demotivaci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)