dekoratér
[dekorateːr]
(2. j. -éra, 3., 6. j. -érovi, -éru, 1. mn. -éři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (čeho)
kdo vytváří dekoraci 1 (výzdobu):
bytový dekoratér
dekoratér keramiky / interiérů
barokní sala terrena vyzdobená italskými dekoratéry
pracovat jako dekoratér výloh
2.
kdo architektonicky a výtvarně ztvárňuje dekoraci 2 (kulisy):
divadelní / filmový dekoratér
Živil se jako dekoratér opery.
► dekoratérka
[dekorateːrka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
textilní dekoratérka
profesionální dekoratérka květin
Pracovala jako dekoratérka v obchodě.
2.
Byla dekoratérkou v divadle.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dekorateːr]
(2. j. -éra, 3., 6. j. -érovi, -éru, 1. mn. -éři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (čeho)
kdo vytváří dekoraci 1 (výzdobu):
bytový dekoratér
dekoratér keramiky / interiérů
barokní sala terrena vyzdobená italskými dekoratéry
pracovat jako dekoratér výloh
2.
kdo architektonicky a výtvarně ztvárňuje dekoraci 2 (kulisy):
divadelní / filmový dekoratér
Živil se jako dekoratér opery.
► dekoratérka
[dekorateːrka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
textilní dekoratérka
profesionální dekoratérka květin
Pracovala jako dekoratérka v obchodě.
2.
Byla dekoratérkou v divadle.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)