deklasovat
[deklasovat]
(1. j. -suji, -suju, 3. j. -suje, 3. mn. -sují, -sujou, rozk. -suj, čin. -soval, trp. -sován, podst. jm. -sování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨fr.⟩
1. (co deklasuje koho4)
vylučovat, vyloučit z určité společenské vrstvy nebo ze společnosti vůbec, společensky snižovat, snížit, vyřazovat, vyřadit:
Fašismus deklasoval člověka na úroveň surovinového zdroje.
Nemanželský původ lidi dříve společensky deklasoval.
2. (kdo, co deklasuje co, koho4)
snižovat hodnotu, úroveň, kvalitu ap. něčeho, někoho, znehodnocovat, znehodnotit, ponižovat, ponížit:
Nemorální praktiky strany zcela deklasují demokracii.
Práci odborníků často deklasuje snaha firem nakoupit co nejlevněji.
Nejnižší ceny v mnoha případech namísto optimalizace služeb deklasují jejich kvalitu.
Starostka deklasovala ve volbách politické konkurenty.
Nízké částky odškodnění deklasují justici v očích veřejnosti.
3. profesní mluva: sport (kdo deklasuje koho4 {čím})
výrazně porážet, porazit (vysokým rozdílem branek, bodů ap.):
deklasovat soupeře
Olomouc deklasovala Brno 5:0.
Vedoucí celek extraligy deklasoval nováčka z Bohunic.
Brazilci třemi brankami deklasovali tým Kamerunu.
Hosté nakonec domácí výběr deklasovali výhrou 12:3.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[deklasovat]
(1. j. -suji, -suju, 3. j. -suje, 3. mn. -sují, -sujou, rozk. -suj, čin. -soval, trp. -sován, podst. jm. -sování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨fr.⟩
1. (co deklasuje koho4)
vylučovat, vyloučit z určité společenské vrstvy nebo ze společnosti vůbec, společensky snižovat, snížit, vyřazovat, vyřadit:
Fašismus deklasoval člověka na úroveň surovinového zdroje.
Nemanželský původ lidi dříve společensky deklasoval.
2. (kdo, co deklasuje co, koho4)
snižovat hodnotu, úroveň, kvalitu ap. něčeho, někoho, znehodnocovat, znehodnotit, ponižovat, ponížit:
Nemorální praktiky strany zcela deklasují demokracii.
Práci odborníků často deklasuje snaha firem nakoupit co nejlevněji.
Nejnižší ceny v mnoha případech namísto optimalizace služeb deklasují jejich kvalitu.
Starostka deklasovala ve volbách politické konkurenty.
Nízké částky odškodnění deklasují justici v očích veřejnosti.
3. profesní mluva: sport (kdo deklasuje koho4 {čím})
výrazně porážet, porazit (vysokým rozdílem branek, bodů ap.):
deklasovat soupeře
Olomouc deklasovala Brno 5:0.
Vedoucí celek extraligy deklasoval nováčka z Bohunic.
Brazilci třemi brankami deklasovali tým Kamerunu.
Hosté nakonec domácí výběr deklasovali výhrou 12:3.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)