dekadent
[dekadent]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
představitel, stoupenec dekadence 2 (směru):
rozervaný dekadent
básně českých dekadentů
generace dekadentů a symbolistů
výstava dekadenta Karla Hlaváčka
Dekadenti odmítají společenské poslání umění a pohrdají stereotypním měšťáckým životem.
► dekadentka
[dekadentka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Začínala jako romantická dekadentka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dekadent]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
představitel, stoupenec dekadence 2 (směru):
rozervaný dekadent
básně českých dekadentů
generace dekadentů a symbolistů
výstava dekadenta Karla Hlaváčka
Dekadenti odmítají společenské poslání umění a pohrdají stereotypním měšťáckým životem.
► dekadentka
[dekadentka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Začínala jako romantická dekadentka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)