dehet
[dehet]
(2. j. dehtu, 6. j. dehtu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
zapáchající tmavě hnědá až černá hustá olejovitá kapalina užívaná k impregnaci, k výrobě laků, lepidel ap.:
uhelný dehet
zápach dehtu
Chemička zpracovává surový dehet.
Komín se zanáší dehtem, když se pálí mokré dřevo nebo pryskyřice.
Bedny jsou napuštěny vrstvou dehtu proti vlhku.
2.
lepkavá hnědá toxická látka vznikající při hoření tabáku:
cigaretový / tabákový dehet
snižovat množství dehtu v cigaretách
Kuřák vdechuje zdraví škodlivý dehet.
Při kouření do plic vniká kouř obsahující dehet.
□ březový dehet
olejovitá kapalina s protiplísňovým a protizánětlivým účinkem získávaná destilací kůry a dřeva břízy, užívaná k výrobě mastí, mýdel ap.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dehet]
(2. j. dehtu, 6. j. dehtu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
zapáchající tmavě hnědá až černá hustá olejovitá kapalina užívaná k impregnaci, k výrobě laků, lepidel ap.:
uhelný dehet
zápach dehtu
Chemička zpracovává surový dehet.
Komín se zanáší dehtem, když se pálí mokré dřevo nebo pryskyřice.
Bedny jsou napuštěny vrstvou dehtu proti vlhku.
2.
lepkavá hnědá toxická látka vznikající při hoření tabáku:
cigaretový / tabákový dehet
snižovat množství dehtu v cigaretách
Kuřák vdechuje zdraví škodlivý dehet.
Při kouření do plic vniká kouř obsahující dehet.
□ březový dehet
olejovitá kapalina s protiplísňovým a protizánětlivým účinkem získávaná destilací kůry a dřeva břízy, užívaná k výrobě mastí, mýdel ap.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)