definitiva
[defɪnɪtɪva], [defɪnɪtiːva]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
1. administrativa
trvalý zaměstnanecký poměr ve státní službě:
úřednická definitiva
dostat / mít definitivu
Vysoký plat, definitiva a samospráva má soudcům zaručit nezávislost.
2. kolokviální vyšší
definitivní, ustálený stav • definitivní, konečné rozhodnutí op. provizorium:
Konec kapely nemusí být žádná definitiva.
Definitivu o jeho startu by mělo dát dnešní lékařské vyšetření.
3. profesní mluva: sport
(ve sportu) potvrzení, jistota něčeho, zejména účasti v nějaké soutěži:
zajistit si ligovou definitivu
Ve sprintu si vybojoval nominační definitivu.
Basketbalisté udělali důležitý krok k definitivě postupu do play-off.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[defɪnɪtɪva], [defɪnɪtiːva]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
1. administrativa
trvalý zaměstnanecký poměr ve státní službě:
úřednická definitiva
dostat / mít definitivu
Vysoký plat, definitiva a samospráva má soudcům zaručit nezávislost.
2. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
definitivní, ustálený stav • definitivní, konečné rozhodnutí op. provizorium:
Konec kapely nemusí být žádná definitiva.
Definitivu o jeho startu by mělo dát dnešní lékařské vyšetření.
3. profesní mluva: sport
(ve sportu) potvrzení, jistota něčeho, zejména účasti v nějaké soutěži:
zajistit si ligovou definitivu
Ve sprintu si vybojoval nominační definitivu.
Basketbalisté udělali důležitý krok k definitivě postupu do play-off.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)