dechovka
[dexofka], 2. mn. [dexovek]
(2. j. -vky, 2. mn. -vek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
hudba interpretovaná dřevěnými nebo plechovými dechovými hudebními nástroji, vzniklá spojením klasické a lidové hudby, dechová hudba • takový hudební styl:
posezení při dechovce
poslouchat dechovku
Z amplionů vyhrávala dechovka.
Smuteční tóny dechovky vyprovázely rakev.
Skupina hraje to nejlepší z české a moravské dechovky.
2.
skupina hudebníků hrající dechovku 1, dechový orchestr:
vojenská dechovka
koncert populární dechovky
kapelník hornické dechovky
soutěž dechovek
K tanci a poslechu hraje dechovka Kladenka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dexofka], 2. mn. [dexovek]
(2. j. -vky, 2. mn. -vek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
hudba interpretovaná dřevěnými nebo plechovými dechovými hudebními nástroji, vzniklá spojením klasické a lidové hudby, dechová hudba • takový hudební styl:
posezení při dechovce
poslouchat dechovku
Z amplionů vyhrávala dechovka.
Smuteční tóny dechovky vyprovázely rakev.
Skupina hraje to nejlepší z české a moravské dechovky.
2.
skupina hudebníků hrající dechovku 1, dechový orchestr:
vojenská dechovka
koncert populární dechovky
kapelník hornické dechovky
soutěž dechovek
K tanci a poslechu hraje dechovka Kladenka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)