dech
[dex]
(2. j. dechu, 6. j. dechu, 6. mn. deších)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
nabírání, nabrání vzduchu do plic a jeho vypouštění, vypuštění, dýchání, dechnutí:
zadržet dech
mít pravidelný / přerývaný / zrychlený dech
Počet dechů je po narození 30–60 za minutu.
Zpěváci musejí umět hospodařit s dechem.
Slalomář měl po pádu vyražený dech. chvíli nedýchal
med. monitor dechu
□ druhý dech sport
vyrovnání hloubky dechu a dechového rytmu po překonání dechových obtíží při delším sportovním výkonu (zejména při běhu, plavání)
→ doklady v korpusu
2.
vydechovaný vzduch, pára:
sprej pro svěží dech
změřit obsah alkoholu v dechu
Příznakem nemoci může být zkažený dech.
Na krku cítil její horký, vzrušený dech.
Na límci pláště se jí ze zmrzlého dechu vytvořila kožešinka jinovatky.
3.
krátce pociťované proudění vzduchu, působení něčeho v ovzduší, prostředí ap., závan:
mrazivý dech zimy
Horký dech pece ovanul skláře.
Lahodný dech jara pronikal pootevřeným oknem do vagonu.
□ cirkulační dech hudba
technika hry na dechové nástroje založená na vytváření nepřerušovaného tónu
syn. cirkulační dýchání
◊ bojovat / bít se (až) do posledního dechu
nevzdávat se a bojovat vytrvale, úporně, statečně až do samotného konce nebo smrti
→ doklady v korpusu
◊ brát dech
působit velmi silným, překvapivým (kladným) dojmem, být úchvatný:
Lehkost její hry bere dech.
Vyhlídka z vrcholu skály brala dech.
→ doklady v korpusu
◊ být u konce s dechem
být zcela vyčerpaný a nemoct pokračovat
→ doklady v korpusu
◊ dech smrti knižní
příznak, předzvěst zániku života, smrtelného nebezpečí
→ doklady v korpusu
◊ [dělat něco] (až) do posledního dechu
1. konat něco až do úplného konce vlastní fyzické existence
2. konat něco s vynaložením všech sil, s houževnatostí a vytrvalostí
→ doklady v korpusu
◊ druhý dech
příliv nových sil, obnovení životní energie ap.
→ doklady v korpusu
◊ chytit / chytat dech
1. pořádně se nadechnout, nadechovat • dostatečně se vydýchat, vydýchávat
2. začít, začínat se rozvíjet, zlepšovat, nabývat vyšší hodnoty (po dočasném útlumu)
→ doklady v korpusu
◊ jedním dechem
1. bez přerušení, naráz
2. současně, zároveň (obvykle o tvrzeních, která si odporují)
→ doklady v korpusu
◊ lapat / zalapat po dechu
1. nemoct se nadechnout, dusit se
2. být krajně překvapený, ohromený
→ doklady v korpusu
◊ nabrat / nabírat dech
1. pořádně se nadechnout, nadechovat, začít, začínat dýchat
2. začít, začínat se rozvíjet (po dočasném útlumu)
3. odpočinout si, odpočívat a získat, získávat nové síly
→ doklady v korpusu
◊ někomu dochází dech
někdo je vyčerpaný, ubývá mu energie, nedosahuje dřívějších výsledků
→ doklady v korpusu
◊ někomu se tají / zatají dech
někdo je plně zaujat, ohromen
→ doklady v korpusu
◊ nestačit s dechem
neprojevovat, neprojevit dostatek síly, schopností • zaostávat, zaostat za konkurencí
→ doklady v korpusu
◊ [sledovat / poslouchat ap.] něco se zatajeným dechem ◊ [sledovat / poslouchat ap.] něco bez dechu
s naprostým zaujetím něčemu věnovat pozornost, zprav. tiše a nehnutě
→ doklady v korpusu
◊ (sotva) popadat dech ◊ nemoct popadnout dech
být velmi udýchaný, velmi špatně dýchat, nemoct se pořádně nadechnout
→ doklady v korpusu
◊ vyrazit / vyrážet někomu (něčím) dech ◊ vzít někomu (něčím) dech
velmi někoho (něčím) překvapit, překvapovat, ohromit, ohromovat
→ doklady v korpusu
◊ ztrácet / ztratit dech
1. slábnout, zeslábnout, přicházet, přijít o sílu, postavení ap.
2. být plně zaujat, ohromen
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dex]
(2. j. dechu, 6. j. dechu, 6. mn. deších)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
nabírání, nabrání vzduchu do plic a jeho vypouštění, vypuštění, dýchání, dechnutí:
zadržet dech
mít pravidelný / přerývaný / zrychlený dech
Počet dechů je po narození 30–60 za minutu.
Zpěváci musejí umět hospodařit s dechem.
Slalomář měl po pádu vyražený dech. chvíli nedýchal
med. monitor dechu
□ druhý dech sport
vyrovnání hloubky dechu a dechového rytmu po překonání dechových obtíží při delším sportovním výkonu (zejména při běhu, plavání)
→ doklady v korpusu
2.
vydechovaný vzduch, pára:
sprej pro svěží dech
změřit obsah alkoholu v dechu
Příznakem nemoci může být zkažený dech.
Na krku cítil její horký, vzrušený dech.
Na límci pláště se jí ze zmrzlého dechu vytvořila kožešinka jinovatky.
3.
krátce pociťované proudění vzduchu, působení něčeho v ovzduší, prostředí ap., závan:
mrazivý dech zimy
Horký dech pece ovanul skláře.
Lahodný dech jara pronikal pootevřeným oknem do vagonu.
□ cirkulační dech hudba
technika hry na dechové nástroje založená na vytváření nepřerušovaného tónu
syn. cirkulační dýchání
◊ bojovat / bít se (až) do posledního dechu
nevzdávat se a bojovat vytrvale, úporně, statečně až do samotného konce nebo smrti
→ doklady v korpusu
◊ brát dech
působit velmi silným, překvapivým (kladným) dojmem, být úchvatný:
Lehkost její hry bere dech.
Vyhlídka z vrcholu skály brala dech.
→ doklady v korpusu
◊ být u konce s dechem
být zcela vyčerpaný a nemoct pokračovat
→ doklady v korpusu
◊ dech smrti knižní
příznak, předzvěst zániku života, smrtelného nebezpečí
→ doklady v korpusu
◊ [dělat něco] (až) do posledního dechu
1. konat něco až do úplného konce vlastní fyzické existence
2. konat něco s vynaložením všech sil, s houževnatostí a vytrvalostí
→ doklady v korpusu
◊ druhý dech
příliv nových sil, obnovení životní energie ap.
→ doklady v korpusu
◊ chytit / chytat dech
1. pořádně se nadechnout, nadechovat • dostatečně se vydýchat, vydýchávat
2. začít, začínat se rozvíjet, zlepšovat, nabývat vyšší hodnoty (po dočasném útlumu)
→ doklady v korpusu
◊ jedním dechem
1. bez přerušení, naráz
2. současně, zároveň (obvykle o tvrzeních, která si odporují)
→ doklady v korpusu
◊ lapat / zalapat po dechu
1. nemoct se nadechnout, dusit se
2. být krajně překvapený, ohromený
→ doklady v korpusu
◊ nabrat / nabírat dech
1. pořádně se nadechnout, nadechovat, začít, začínat dýchat
2. začít, začínat se rozvíjet (po dočasném útlumu)
3. odpočinout si, odpočívat a získat, získávat nové síly
→ doklady v korpusu
◊ někomu dochází dech
někdo je vyčerpaný, ubývá mu energie, nedosahuje dřívějších výsledků
→ doklady v korpusu
◊ někomu se tají / zatají dech
někdo je plně zaujat, ohromen
→ doklady v korpusu
◊ nestačit s dechem
neprojevovat, neprojevit dostatek síly, schopností • zaostávat, zaostat za konkurencí
→ doklady v korpusu
◊ [sledovat / poslouchat ap.] něco se zatajeným dechem ◊ [sledovat / poslouchat ap.] něco bez dechu
s naprostým zaujetím něčemu věnovat pozornost, zprav. tiše a nehnutě
→ doklady v korpusu
◊ (sotva) popadat dech ◊ nemoct popadnout dech
být velmi udýchaný, velmi špatně dýchat, nemoct se pořádně nadechnout
→ doklady v korpusu
◊ vyrazit / vyrážet někomu (něčím) dech ◊ vzít někomu (něčím) dech
velmi někoho (něčím) překvapit, překvapovat, ohromit, ohromovat
→ doklady v korpusu
◊ ztrácet / ztratit dech
1. slábnout, zeslábnout, přicházet, přijít o sílu, postavení ap.
2. být plně zaujat, ohromen
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)