hlupák
[hlupaːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
hloupý, omezený, nedůvtipný člověk, omezenec (často jako nadávka):
Choval se jako hlupák.
Už když tu otázku kladl, připadal si jako naprostý hlupák.
Nechtěl jsem být za hlupáka.
Není to žádný hlupák.
Hlupáku jeden, vůbec nic nechápeš!
◊ dělat / udělat z někoho [blbce / hlupáka / pitomce ap.] kolokviální
1. jednat s někým, jako by byl hloupý, neschopný, zesměšňovat, zesměšnit, ztrapňovat, ztrapnit jej
2. něco někomu namlouvat, namluvit a domnívat se, že je natolik hloupý, naivní, aby tomu uvěřil
◊ dělat / udělat ze sebe [blbce / hlupáka / pitomce ap.] kolokviální
1. zesměšňovat se, zesměšnit se, ztrapňovat se, ztrapnit se nevhodným chováním, hloupostí, nechápavostí ap.
2. předstírat neporozumění situaci, nechápavost, hloupost
► hlupáček
[hlupaːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
zjemnělé
To není žádný naivní hlupáček.
Ale našli se i takoví hlupáčci, kteří tvrdili, že to všechno je jedna velká fikce, která má sloužit pro mé zviditelnění.
„Ty můj hlupáčku,“ řekla babička a usmála se.
Hlupáčku, než se vdáš, nebudeš o tom dávno vědět.
► hlupačka
[hlupačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Přestávala být hlupačkou, na jejíž pokorný hřbet ostatní nakládali svá provinění.
Chápeš vůbec, co ti říkám, ty hlupačko?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hlupaːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
hloupý, omezený, nedůvtipný člověk, omezenec (často jako nadávka):
Choval se jako hlupák.
Už když tu otázku kladl, připadal si jako naprostý hlupák.
Nechtěl jsem být za hlupáka.
Není to žádný hlupák.
Hlupáku jeden, vůbec nic nechápeš!
◊ dělat / udělat z někoho [blbce / hlupáka / pitomce ap.] kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. jednat s někým, jako by byl hloupý, neschopný, zesměšňovat, zesměšnit, ztrapňovat, ztrapnit jej
2. něco někomu namlouvat, namluvit a domnívat se, že je natolik hloupý, naivní, aby tomu uvěřil
◊ dělat / udělat ze sebe [blbce / hlupáka / pitomce ap.] kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. zesměšňovat se, zesměšnit se, ztrapňovat se, ztrapnit se nevhodným chováním, hloupostí, nechápavostí ap.
2. předstírat neporozumění situaci, nechápavost, hloupost
► hlupáček
[hlupaːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
zjemnělé
To není žádný naivní hlupáček.
Ale našli se i takoví hlupáčci, kteří tvrdili, že to všechno je jedna velká fikce, která má sloužit pro mé zviditelnění.
„Ty můj hlupáčku,“ řekla babička a usmála se.
Hlupáčku, než se vdáš, nebudeš o tom dávno vědět.
► hlupačka
[hlupačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Přestávala být hlupačkou, na jejíž pokorný hřbet ostatní nakládali svá provinění.
Chápeš vůbec, co ti říkám, ty hlupačko?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)