hloupnout
[hlo͡upno͡ut]
(3. j. -pne, rozk. (ne)hloupni, čin. -pl, -pnul, čin. ž. -pla, podst. jm. -pnutí)
sloveso nedokonavé
1. (kdo hloupne {z něj. příčiny})
stávat se hloupým, hloupějším, nechápavým, omezeným, ztrácet schopnost myslet:
Spánkový deficit zmenšuje paměť a člověk hloupne.
Kvůli stále dokonalejší technice prý lidstvo hloupne.
Stárnout neznamená hloupnout.
Staráme se, aby český národ nehloupl u jednoduchých seriálů.
Z nadměrné konzumace alkoholu se hloupne.
2. (kdo hloupne {s čím})
(v záporu, zprav. v rozkazovacím způsobu)
dělat, říkat hlouposti, chovat se nerozumně, pošetile:
Přátelé, nehloupněte a sedněte si.
Maminka mě přemlouvala, ať nehloupnu.
Nehloupněte s tou kamerou!
dokonavé k 1 → zhloupnout
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hlo͡upno͡ut]
(3. j. -pne, rozk. (ne)hloupni, čin. -pl, -pnul, čin. ž. -pla, podst. jm. -pnutí)
sloveso nedokonavé
1. (kdo hloupne {z něj. příčiny})
stávat se hloupým, hloupějším, nechápavým, omezeným, ztrácet schopnost myslet:
Spánkový deficit zmenšuje paměť a člověk hloupne.
Kvůli stále dokonalejší technice prý lidstvo hloupne.
Stárnout neznamená hloupnout.
Staráme se, aby český národ nehloupl u jednoduchých seriálů.
Z nadměrné konzumace alkoholu se hloupne.
2. (kdo hloupne {s čím})
(v záporu, zprav. v rozkazovacím způsobu)
dělat, říkat hlouposti, chovat se nerozumně, pošetile:
Přátelé, nehloupněte a sedněte si.
Maminka mě přemlouvala, ať nehloupnu.
Nehloupněte s tou kamerou!
dokonavé k 1 → zhloupnout
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)