blboun I
[blbo͡un]
(2. j. -na, 3., 6. j. -novi, -nu, 1. mn. -ni)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
kdo působí dojmem nedostatku úsudku nebo schopností, hlupák (často jako nadávka) syn. blbec, blb, pitomec:
Nech toho, blboune.
Co je to za blbouna, proboha?
Ty blboune, ty taky odkejváš každou pitomost.
Jsem takovej blboun, že bych tu chybu udělal zas.
□ blboun nejapný
vymřelý velký nelétavý pták známý krotkostí a důvěřivostí k lidem, dodo, zool. dronte mauricijský Raphus cucullatus
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blbo͡un]
(2. j. -na, 3., 6. j. -novi, -nu, 1. mn. -ni)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
kdo působí dojmem nedostatku úsudku nebo schopností, hlupák (často jako nadávka) syn. blbec, blb, pitomec:
Nech toho, blboune.
Co je to za blbouna, proboha?
Ty blboune, ty taky odkejváš každou pitomost.
Jsem takovej blboun, že bych tu chybu udělal zas.
□ blboun nejapný
vymřelý velký nelétavý pták známý krotkostí a důvěřivostí k lidem, dodo, zool. dronte mauricijský Raphus cucullatus
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)