blbnout
[blbno͡ut]
(3. j. blbne, rozk. (ne)blbni, čin. blbnul, blbl, podst. jm. blbnutí)
sloveso nedokonavé
kolokviální
1. (kdo blbne z něj. příčiny; ~)
ztrácet normální duševní schopnosti, hloupnout:
Už z toho horka blbnu.
Po kořalce se blbne.
Po odchodu do důchodu jsem zjistil, že pomalu blbnu, a měl bych proti tomu něco dělat.
2. (kdo blbne s čím; ~)
chovat se, jednat nerozumně, nerozvážně:
Začala hubnout, až když přestala blbnout s dietami.
V pubertě u něj nastal zlom, začal blbnout a chodil za školu.
Neblbni, všechno se dá řešit v klidu.
3. (kdo blbne s kým; ~)
divoce, rozpustile se bavit, dovádět:
blbnout s dětmi
Šli se spolužáky blbnout do bazénu.
Seď a neblbni.
Když se děti nudí, začínají blbnout.
podst. jm. Baví ho sport a blbnutí s kamarády.
4. (co blbne ~; komu)
špatně, nespolehlivě fungovat:
Nějak blbne počítač.
Blbne mi zvuk u rádia.
Stará televize už blbne.
5. (kdo, co blbne koho4)
vyvolávat v někom mylné, nepravdivé představy, záměrně uvádět v omyl, obelhávat, klamat:
Proč to vykládá, vždyť jenom blbne lidi.
◊ blbnout na kvadrát / nakvadrát kolokviální
dělat hloupé a trapné chyby • dělat řadu hloupostí, nesmyslů, omylů:
Daří se nám příliš dobře a začínáme z toho blbnout na kvadrát.
Když je něco zadarmo, tak lidi blbnou nakvadrát.
→ doklady v korpusu
◊ blbnout někomu hlavu kolokviální
1. vyvolávat v někom zmatek a mylné, nesmyslné názory a postoje • záměrně někoho plést, mást:
Vymýšlí si, lidem lže a blbne jim hlavu.
Nevěří kartářkám, protože jen lidem blbnou hlavy.
Tohle nečti, to ti jenom blbne hlavu.
2. vyvolávat v někom (falešné) milostné naděje a milostný zmatek, svádět někoho:
Blbnout mladým holkám hlavu, na to ho užije.
→ doklady v korpusu
dokonavé k 1, 5 → zblbnout 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blbno͡ut]
(3. j. blbne, rozk. (ne)blbni, čin. blbnul, blbl, podst. jm. blbnutí)
sloveso nedokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. (kdo blbne z něj. příčiny; ~)
ztrácet normální duševní schopnosti, hloupnout:
Už z toho horka blbnu.
Po kořalce se blbne.
Po odchodu do důchodu jsem zjistil, že pomalu blbnu, a měl bych proti tomu něco dělat.
2. (kdo blbne s čím; ~)
chovat se, jednat nerozumně, nerozvážně:
Začala hubnout, až když přestala blbnout s dietami.
V pubertě u něj nastal zlom, začal blbnout a chodil za školu.
Neblbni, všechno se dá řešit v klidu.
3. (kdo blbne s kým; ~)
divoce, rozpustile se bavit, dovádět:
blbnout s dětmi
Šli se spolužáky blbnout do bazénu.
Seď a neblbni.
Když se děti nudí, začínají blbnout.
podst. jm. Baví ho sport a blbnutí s kamarády.
4. (co blbne ~; komu)
špatně, nespolehlivě fungovat:
Nějak blbne počítač.
Blbne mi zvuk u rádia.
Stará televize už blbne.
5. (kdo, co blbne koho4)
vyvolávat v někom mylné, nepravdivé představy, záměrně uvádět v omyl, obelhávat, klamat:
Proč to vykládá, vždyť jenom blbne lidi.
◊ blbnout na kvadrát / nakvadrát kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
dělat hloupé a trapné chyby • dělat řadu hloupostí, nesmyslů, omylů:
Daří se nám příliš dobře a začínáme z toho blbnout na kvadrát.
Když je něco zadarmo, tak lidi blbnou nakvadrát.
→ doklady v korpusu
◊ blbnout někomu hlavu kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. vyvolávat v někom zmatek a mylné, nesmyslné názory a postoje • záměrně někoho plést, mást:
Vymýšlí si, lidem lže a blbne jim hlavu.
Nevěří kartářkám, protože jen lidem blbnou hlavy.
Tohle nečti, to ti jenom blbne hlavu.
2. vyvolávat v někom (falešné) milostné naděje a milostný zmatek, svádět někoho:
Blbnout mladým holkám hlavu, na to ho užije.
→ doklady v korpusu
dokonavé k 1, 5 → zblbnout 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)