idiot
[ʔɪdɪjot]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1. kolokviální
kdo se chová hloupě, nerozumně, hloupý, omezený člověk, debil, hlupák, hňup (často jako nadávka):
úplný / naprostý / totální idiot
odpovědět s úsměvem idiota
Jen idiot nikdy nemění své názory.
Než člověka označíme za blbce a idiota, zkusme pochopit jeho motivaci.
„Neblbni, ty idiote!“ řvali na něj z dálky kamarádi.
2. zastaralé: psychologie a psychiatrie
jedinec postižený těžkou nebo hlubokou mentální retardací:
Idiot je nevzdělavatelný a nevychovatelný.
◊ chovat se jak(o) [idiot / blbec / debil ap.] kolokviální
jednat hloupě, nevhodně:
Když při jízdě autem závodím, nepouštím chodce ani další řidiče a chovám se jako idiot.
Je potřeba se rozumně domluvit, takže to znamená nechovat se při rozchodu jako debil.
Mlátí s ním puberta a trochu zblbnul z fitka, ale časem z toho vyroste a bude si jen říkat, že se choval jako blbec.
→ doklady v korpusu
◊ užitečný idiot expresivní
příliš důvěřivý, naivní člověk, kterého lze snadno zmanipulovat, využít ap. k dosažení vlastních ideologických, politických aj. cílů
► idiotka
[ʔɪdɪjotka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
úplná / naprostá idiotka
Připadám si jako idiotka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔɪdɪjot]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
kdo se chová hloupě, nerozumně, hloupý, omezený člověk, debil, hlupák, hňup (často jako nadávka):
úplný / naprostý / totální idiot
odpovědět s úsměvem idiota
Jen idiot nikdy nemění své názory.
Než člověka označíme za blbce a idiota, zkusme pochopit jeho motivaci.
„Neblbni, ty idiote!“ řvali na něj z dálky kamarádi.
2. zastaralé: psychologie a psychiatrie
jedinec postižený těžkou nebo hlubokou mentální retardací:
Idiot je nevzdělavatelný a nevychovatelný.
◊ chovat se jak(o) [idiot / blbec / debil ap.] kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
jednat hloupě, nevhodně:
Když při jízdě autem závodím, nepouštím chodce ani další řidiče a chovám se jako idiot.
Je potřeba se rozumně domluvit, takže to znamená nechovat se při rozchodu jako debil.
Mlátí s ním puberta a trochu zblbnul z fitka, ale časem z toho vyroste a bude si jen říkat, že se choval jako blbec.
→ doklady v korpusu
◊ užitečný idiot expresivní
příliš důvěřivý, naivní člověk, kterého lze snadno zmanipulovat, využít ap. k dosažení vlastních ideologických, politických aj. cílů
► idiotka
[ʔɪdɪjotka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
úplná / naprostá idiotka
Připadám si jako idiotka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)