blbec
[blbec]
(2. j. blbce, 3., 6. j. blbci, blbcovi, 5. j. blbče, 1. mn. blbci)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
blb
[blp], 2. j. [blba]
(2. j. blba, 3., 6. j. blbovi, 1. mn. blbové)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
kdo působí dojmem nedostatku úsudku nebo schopností, hlupák, tupec (často jako nadávka) syn. pitomec, idiot:
Je to nafoukaný blbec.
Vypadal jsem na fotce jako úplný blbec.
Připadal si tam jako blb.
Považujete mě za blbce?
Ty jsi ale blbec, to se hned tak nevidí.
Ty blbče, vždyť tě mohli přejet!
◊ být za blbce kolokviální
vypadat jako hloupý, naivní nebo neschopný člověk:
Když mu chci poradit, tak jsem za blbce.
Životní zkušenost mnoha lidí je bohužel taková, že ten, kdo mluví pravdu, je za blbce.
→ doklady v korpusu
◊ dělat / udělat z někoho [blbce / hlupáka / pitomce ap.] kolokviální
1. jednat s někým, jako by byl hloupý, neschopný, zesměšňovat, zesměšnit, ztrapňovat, ztrapnit jej
2. něco někomu namlouvat, namluvit a domnívat se, že je natolik hloupý, naivní, aby tomu uvěřil
◊ dělat / udělat ze sebe [blbce / hlupáka / pitomce ap.] kolokviální
1. zesměšňovat se, zesměšnit se, ztrapňovat se, ztrapnit se nevhodným chováním, hloupostí, nechápavostí ap.
2. předstírat neporozumění situaci, nechápavost, hloupost
→ doklady v korpusu
◊ den blbec kolokviální
den, kdy se nic nedaří:
Měl jsem den blbec, nešlo mi vůbec nic.
Hráli jsme špatně a ztratili body, pro nás to byl zkrátka den blbec.
→ doklady v korpusu
◊ chovat se jak(o) [idiot / blbec / debil ap.] kolokviální
jednat hloupě, nevhodně:
Když při jízdě autem závodím, nepouštím chodce ani další řidiče a chovám se jako idiot.
Je potřeba se rozumně domluvit, takže to znamená nechovat se při rozchodu jako debil.
Mlátí s ním puberta a trochu zblbnul z fitka, ale časem z toho vyroste a bude si jen říkat, že se choval jako blbec.
→ doklady v korpusu
◊ mít někoho za blbce kolokviální
považovat někoho za hlupáka, naivního člověka:
Politik by neměl mít občany za blbce.
→ doklady v korpusu
◊ náhoda je blbec kolokviální
neočekávaně se může stát něco zdánlivě málo pravděpodobného, zprav. nechtěného:
Jízdenky se vyplácí kupovat, protože náhoda je blbec a revizor se může objevit úplně nečekaně.
Tiket jsem vyplnila bez přemýšlení, říkala jsem si, že náhoda je blbec a třeba zrovna vyhraju.
→ doklady v korpusu
► blbeček
[blbeček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
naivní obětavý blbeček
Připadal si jako naprostý blbeček.
Jak to jezdíš, ty blbečku, to nemůžeš dávat pozor?
► blbka
[blpka], 2. mn. [blbek]
(2. j. blbky, 2. mn. blbek)
podstatné jméno rodu ženského
Vypadala jako blbka.
Asi si o mně myslíš, že jsem úplná blbka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blbec]
(2. j. blbce, 3., 6. j. blbci, blbcovi, 5. j. blbče, 1. mn. blbci)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivé Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
blb
[blp], 2. j. [blba]
(2. j. blba, 3., 6. j. blbovi, 1. mn. blbové)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivé Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
kdo působí dojmem nedostatku úsudku nebo schopností, hlupák, tupec (často jako nadávka) syn. pitomec, idiot:
Je to nafoukaný blbec.
Vypadal jsem na fotce jako úplný blbec.
Připadal si tam jako blb.
Považujete mě za blbce?
Ty jsi ale blbec, to se hned tak nevidí.
Ty blbče, vždyť tě mohli přejet!
◊ být za blbce kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
vypadat jako hloupý, naivní nebo neschopný člověk:
Když mu chci poradit, tak jsem za blbce.
Životní zkušenost mnoha lidí je bohužel taková, že ten, kdo mluví pravdu, je za blbce.
→ doklady v korpusu
◊ dělat / udělat z někoho [blbce / hlupáka / pitomce ap.] kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. jednat s někým, jako by byl hloupý, neschopný, zesměšňovat, zesměšnit, ztrapňovat, ztrapnit jej
2. něco někomu namlouvat, namluvit a domnívat se, že je natolik hloupý, naivní, aby tomu uvěřil
◊ dělat / udělat ze sebe [blbce / hlupáka / pitomce ap.] kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. zesměšňovat se, zesměšnit se, ztrapňovat se, ztrapnit se nevhodným chováním, hloupostí, nechápavostí ap.
2. předstírat neporozumění situaci, nechápavost, hloupost
→ doklady v korpusu
◊ den blbec kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
den, kdy se nic nedaří:
Měl jsem den blbec, nešlo mi vůbec nic.
Hráli jsme špatně a ztratili body, pro nás to byl zkrátka den blbec.
→ doklady v korpusu
◊ chovat se jak(o) [idiot / blbec / debil ap.] kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
jednat hloupě, nevhodně:
Když při jízdě autem závodím, nepouštím chodce ani další řidiče a chovám se jako idiot.
Je potřeba se rozumně domluvit, takže to znamená nechovat se při rozchodu jako debil.
Mlátí s ním puberta a trochu zblbnul z fitka, ale časem z toho vyroste a bude si jen říkat, že se choval jako blbec.
→ doklady v korpusu
◊ mít někoho za blbce kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
považovat někoho za hlupáka, naivního člověka:
Politik by neměl mít občany za blbce.
→ doklady v korpusu
◊ náhoda je blbec kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
neočekávaně se může stát něco zdánlivě málo pravděpodobného, zprav. nechtěného:
Jízdenky se vyplácí kupovat, protože náhoda je blbec a revizor se může objevit úplně nečekaně.
Tiket jsem vyplnila bez přemýšlení, říkala jsem si, že náhoda je blbec a třeba zrovna vyhraju.
→ doklady v korpusu
► blbeček
[blbeček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
naivní obětavý blbeček
Připadal si jako naprostý blbeček.
Jak to jezdíš, ty blbečku, to nemůžeš dávat pozor?
► blbka
[blpka], 2. mn. [blbek]
(2. j. blbky, 2. mn. blbek)
podstatné jméno rodu ženského
Vypadala jako blbka.
Asi si o mně myslíš, že jsem úplná blbka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)