demotivovat
[demotɪvovat]
(1. j. -vuji, -vuju, 3. j. -vuje, 3. mn. -vují, -vujou, rozk. -vuj, čin. -voval, trp. -vován, podst. jm. -vování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨~lat.⟩
(co, kdo demotivuje koho4 {čím; k čemu})
zbavovat, zbavit motivace, podnětu k cílenému konání op. motivovat:
Dlouhodobá nezaměstnanost demotivuje.
Autoritářské vystupování podřízené demotivuje.
Přístup ostatních ho naprosto demotivoval.
Schopný člověk se může cítit demotivován nízkými tabulkovými platy.
Učitel může žáky demotivovat učebním drilem.
Nízké sebevědomí demotivuje k práci na sobě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[demotɪvovat]
(1. j. -vuji, -vuju, 3. j. -vuje, 3. mn. -vují, -vujou, rozk. -vuj, čin. -voval, trp. -vován, podst. jm. -vování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨~lat.⟩
(co, kdo demotivuje koho4 {čím; k čemu})
zbavovat, zbavit motivace, podnětu k cílenému konání op. motivovat:
Dlouhodobá nezaměstnanost demotivuje.
Autoritářské vystupování podřízené demotivuje.
Přístup ostatních ho naprosto demotivoval.
Schopný člověk se může cítit demotivován nízkými tabulkovými platy.
Učitel může žáky demotivovat učebním drilem.
Nízké sebevědomí demotivuje k práci na sobě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)