debil
[debɪl]
(2. j. -la, 3., 6. j. -lovi, -lu, 1. mn. -lové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1. kolokviální
kdo působí dojmem nedostatku úsudku nebo schopností, idiot, kretén (často jako nadávka) syn. hlupák:
Připadal jsem si jako debil.
V tom kulichu vypadáš jako debil.
Nadával jim do debilů.
Ty debile, vždyť se zabiješ!
2. zastaralé: psychologie a psychiatrie
jedinec postižený slabomyslností nejmírnějšího stupně:
dítě s diagnózou debil
◊ být za debila kolokviální
vypadat, působit jako hloupý, naivní nebo neschopný člověk
→ doklady v korpusu
◊ chovat se jak(o) [idiot / blbec / debil ap.] kolokviální
jednat hloupě, nevhodně:
Když při jízdě autem závodím, nepouštím chodce ani další řidiče a chovám se jako idiot.
Je potřeba se rozumně domluvit, takže to znamená nechovat se při rozchodu jako debil.
Mlátí s ním puberta a trochu zblbnul z fitka, ale časem z toho vyroste a bude si jen říkat, že se choval jako blbec.
→ doklady v korpusu
◊ mít někoho za debila kolokviální
považovat někoho za hlupáka, neschopného člověka
→ doklady v korpusu
► debílek
[debiːlek]
(2. j. -lka, 3., 6. j. -lkovi, 5. j. -lku, 1. mn. -lci, -lkové, 6. mn. -lcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
Posmívali se třídnímu debílkovi.
Hlavu si vyholovat nebudu, nechci vypadat jako debílek.
► debilka I
[debɪlka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
Smály se jako debilky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[debɪl]
(2. j. -la, 3., 6. j. -lovi, -lu, 1. mn. -lové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
kdo působí dojmem nedostatku úsudku nebo schopností, idiot, kretén (často jako nadávka) syn. hlupák:
Připadal jsem si jako debil.
V tom kulichu vypadáš jako debil.
Nadával jim do debilů.
Ty debile, vždyť se zabiješ!
2. zastaralé: psychologie a psychiatrie
jedinec postižený slabomyslností nejmírnějšího stupně:
dítě s diagnózou debil
◊ být za debila kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
vypadat, působit jako hloupý, naivní nebo neschopný člověk
→ doklady v korpusu
◊ chovat se jak(o) [idiot / blbec / debil ap.] kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
jednat hloupě, nevhodně:
Když při jízdě autem závodím, nepouštím chodce ani další řidiče a chovám se jako idiot.
Je potřeba se rozumně domluvit, takže to znamená nechovat se při rozchodu jako debil.
Mlátí s ním puberta a trochu zblbnul z fitka, ale časem z toho vyroste a bude si jen říkat, že se choval jako blbec.
→ doklady v korpusu
◊ mít někoho za debila kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
považovat někoho za hlupáka, neschopného člověka
→ doklady v korpusu
► debílek
[debiːlek]
(2. j. -lka, 3., 6. j. -lkovi, 5. j. -lku, 1. mn. -lci, -lkové, 6. mn. -lcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
Posmívali se třídnímu debílkovi.
Hlavu si vyholovat nebudu, nechci vypadat jako debílek.
► debilka I
[debɪlka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
Smály se jako debilky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)