bystrost
[bɪstrost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
(o smyslech)
rychlá a dobrá vnímavost, ostrost:
bystrost smyslů, bystrost oka
Zajíc používá bystrost jako obranu před predátory. postřeh
2.
(o člověku)
vlastnost toho, kdo je bystrý 2, snadno chápe a rychle vyhodnocuje, pozornost, pohotovost, chytrost, chápavost op. hloupost, tupost, nechápavost:
bystrost pozorovatele
vyzkoušet si bystrost při skládání hlavolamů
Díky bystrosti strážníka se podařilo zadržet podezřelého.
Jako student vynikal bystrostí a snadno se učil.
3.
(o lidských schopnostech)
vlastnost toho, co je bystré 3, založené na dobrém postřehu a rychlém chápání, chytrost, pohotovost syn. pronikavost:
bystrost úsudku / myšlení / mysli
Byl to muž obdařený mimořádnou bystrostí ducha.
Jeho recenze zaujmou bystrostí postřehu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪstrost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
(o smyslech)
rychlá a dobrá vnímavost, ostrost:
bystrost smyslů, bystrost oka
Zajíc používá bystrost jako obranu před predátory. postřeh
2.
(o člověku)
vlastnost toho, kdo je bystrý 2, snadno chápe a rychle vyhodnocuje, pozornost, pohotovost, chytrost, chápavost op. hloupost, tupost, nechápavost:
bystrost pozorovatele
vyzkoušet si bystrost při skládání hlavolamů
Díky bystrosti strážníka se podařilo zadržet podezřelého.
Jako student vynikal bystrostí a snadno se učil.
3.
(o lidských schopnostech)
vlastnost toho, co je bystré 3, založené na dobrém postřehu a rychlém chápání, chytrost, pohotovost syn. pronikavost:
bystrost úsudku / myšlení / mysli
Byl to muž obdařený mimořádnou bystrostí ducha.
Jeho recenze zaujmou bystrostí postřehu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)