dárce
[daːrce]
(2. j. -ce, 3., 6. j. -ci, -covi, 5. j. -ce, 1. mn. -ci)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (čeho)
kdo něco někomu daruje 1 (dá darem) • kdo nezištně poskytne, poskytuje zprav. peníze někomu nebo na nějaký účel, sponzor, podporovatel syn. darující I/1:
dárce peněz
Anonymní dárce odevzdal muzeu historické fotografie.
Osobu dárce malby připomíná dedikační nápis.
Štědří dárci přispěli na opravu varhan.
Na konto kampaně proudí peníze od drobných dárců.
práv. Darovali jsme dceři chatu s tím, že jako dárci máme právo užívání jedné místnosti.
2. (čeho)
kdo (zprav. bez odměny nebo jen za úhradu nákladů) poskytne, poskytuje krev, orgán ap. pro využití v lékařství syn. darující I/2:
dobrovolný / bezpříspěvkový dárce krve
registr dárců kostní dřeně
oplodnění vajíčka anonymním dárcem
transplantace orgánů od zemřelého dárce
Před každým odběrem zdravotníci měří dárcům tlak, teplotu a kontrolují krevní obraz.
3. (čeho)
co poskytuje něco užitečného, potřebného, zdroj něčeho:
Med je rychlým dárcem energie.
Slunce je dárcem tepla a života.
fyz., chem. Volný radikál funguje jako velmi reaktivní dárce elektronů.
► dárkyně
[daːrkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
1.
; syn. darující II:
Dárkyně vyrobily panenky pro charitativní projekt.
Štědrá dárkyně přispívá na pomoc uprchlíkům.
2.
anonymní dárkyně vajíček
dárkyně pupečníkové krve
mateřské mléko od dárkyň
3.
olivy, dárkyně zlatého oleje
□ dárkyně života
matka, rodička
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[daːrce]
(2. j. -ce, 3., 6. j. -ci, -covi, 5. j. -ce, 1. mn. -ci)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (čeho)
kdo něco někomu daruje 1 (dá darem) • kdo nezištně poskytne, poskytuje zprav. peníze někomu nebo na nějaký účel, sponzor, podporovatel syn. darující I/1:
dárce peněz
Anonymní dárce odevzdal muzeu historické fotografie.
Osobu dárce malby připomíná dedikační nápis.
Štědří dárci přispěli na opravu varhan.
Na konto kampaně proudí peníze od drobných dárců.
práv. Darovali jsme dceři chatu s tím, že jako dárci máme právo užívání jedné místnosti.
2. (čeho)
kdo (zprav. bez odměny nebo jen za úhradu nákladů) poskytne, poskytuje krev, orgán ap. pro využití v lékařství syn. darující I/2:
dobrovolný / bezpříspěvkový dárce krve
registr dárců kostní dřeně
oplodnění vajíčka anonymním dárcem
transplantace orgánů od zemřelého dárce
Před každým odběrem zdravotníci měří dárcům tlak, teplotu a kontrolují krevní obraz.
3. (čeho)
co poskytuje něco užitečného, potřebného, zdroj něčeho:
Med je rychlým dárcem energie.
Slunce je dárcem tepla a života.
fyz., chem. Volný radikál funguje jako velmi reaktivní dárce elektronů.
► dárkyně
[daːrkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
1.
; syn. darující II:
Dárkyně vyrobily panenky pro charitativní projekt.
Štědrá dárkyně přispívá na pomoc uprchlíkům.
2.
anonymní dárkyně vajíček
dárkyně pupečníkové krve
mateřské mléko od dárkyň
3.
olivy, dárkyně zlatého oleje
□ dárkyně života
matka, rodička
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)