dějeprava
[ďejeprava]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
zastaralé
1.
popis a vysvětlení minulých dějů, událostí, vývoje nějakého společenského celku, dějepis syn. historie:
křesťanská dějeprava
patron české dějepravy František Palacký
□ biblická dějeprava
přístupné, srozumitelné převyprávění příběhů z bible
2.
vyučovací předmět zabývající se dějinami 1 (souhrnem nebo popisem minulých dějů) syn. dějepis 3:
hodina dějepravy
učebnice dějepravy
vyučovat dějepravu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďejeprava]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
zastaralé
1.
popis a vysvětlení minulých dějů, událostí, vývoje nějakého společenského celku, dějepis syn. historie:
křesťanská dějeprava
patron české dějepravy František Palacký
□ biblická dějeprava
přístupné, srozumitelné převyprávění příběhů z bible
2.
vyučovací předmět zabývající se dějinami 1 (souhrnem nebo popisem minulých dějů) syn. dějepis 3:
hodina dějepravy
učebnice dějepravy
vyučovat dějepravu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)