důlek
[duːlek]
(2. j. důlku, 6. j. důlku, 6. mn. důlcích, důlkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
přirozeně nebo uměle vytvořená menší prohloubenina, jamka, dolík:
oční důlek
Patou vyhloubil v zemi mělký důlek.
Do důlků cvrnkali kuličky.
Vyseděl jsem si důlek na gauči. (i fraz.)
Do mouky uděláme důlek a do něj rozklepneme vajíčko.
◊ lezou / vylézají mu oči z důlků expr.◊ oči mu málem vypadly z důlků expr.
má, měl velmi napjatý výraz s vypoulenýma, vytřeštěnýma očima jako důsledek úžasu, strachu, velké námahy ap.
◊ vystát / vysedět někde důlek expr.
dlouho někde stát, sedět a na někoho, na něco netrpělivě čekat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[duːlek]
(2. j. důlku, 6. j. důlku, 6. mn. důlcích, důlkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
přirozeně nebo uměle vytvořená menší prohloubenina, jamka, dolík:
oční důlek
Patou vyhloubil v zemi mělký důlek.
Do důlků cvrnkali kuličky.
Vyseděl jsem si důlek na gauči. (i fraz.)
Do mouky uděláme důlek a do něj rozklepneme vajíčko.
◊ lezou / vylézají mu oči z důlků expr.◊ oči mu málem vypadly z důlků expr.
má, měl velmi napjatý výraz s vypoulenýma, vytřeštěnýma očima jako důsledek úžasu, strachu, velké námahy ap.
◊ vystát / vysedět někde důlek expr.
dlouho někde stát, sedět a na někoho, na něco netrpělivě čekat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)