dřevař
[dřevař̥], 2. j. [dřevaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo pracuje se dřevem 1 (v lese, na pile ap.):
Dřevaři vykáceli přes jeden hektar lesa.
Popadané stromy ještě musí vytěžit dřevaři.
Díky dřevařům byly z běžecké trasy včas odklizeny všechny vytěžené kmeny.
2.
student dřevařských oborů střední nebo vysoké školy:
Dřevaři mají ke konci studia 10–15 lidí v ročníku.
► dřevařka
[dřevař̥ka], 2. mn. [dřevařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Je dřevařka, pracuje v dřevařské dílně.
2.
Náborový klip lesníků a dřevařek měl zviditelnit nepříliš oblíbené obory.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dřevař̥], 2. j. [dřevaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo pracuje se dřevem 1 (v lese, na pile ap.):
Dřevaři vykáceli přes jeden hektar lesa.
Popadané stromy ještě musí vytěžit dřevaři.
Díky dřevařům byly z běžecké trasy včas odklizeny všechny vytěžené kmeny.
2.
student dřevařských oborů střední nebo vysoké školy:
Dřevaři mají ke konci studia 10–15 lidí v ročníku.
► dřevařka
[dřevař̥ka], 2. mn. [dřevařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Je dřevařka, pracuje v dřevařské dílně.
2.
Náborový klip lesníků a dřevařek měl zviditelnit nepříliš oblíbené obory.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)