dřevěnět
[dřevjeňet]
(3. j. -ní, 3. mn. -ní, -nějí, rozk. -ň, -něj, čin. -něl, podst. jm. -nění)
sloveso nedokonavé
(co dřevění {komu; z něj. příčiny}), (kdo dřevění {z něj. příčiny})
(o částech těla, o člověku)
stávat se nehybným za zvláštního pocitu brnění, mrazení, bolesti ap.:
Po půlhodinovém čekání mi už dřevěněly nohy.
Byl bílý v obličeji jako křída a cítil, že mu dřevění jazyk.
Bojím se pohnout, dřevěním.
dokonavé → zdřevěnět
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dřevjeňet]
(3. j. -ní, 3. mn. -ní, -nějí, rozk. -ň, -něj, čin. -něl, podst. jm. -nění)
sloveso nedokonavé
(co dřevění {komu; z něj. příčiny}), (kdo dřevění {z něj. příčiny})
(o částech těla, o člověku)
stávat se nehybným za zvláštního pocitu brnění, mrazení, bolesti ap.:
Po půlhodinovém čekání mi už dřevěněly nohy.
Byl bílý v obličeji jako křída a cítil, že mu dřevění jazyk.
Bojím se pohnout, dřevěním.
dokonavé → zdřevěnět
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)