dříč
[dřiːč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
kdo velmi pilně, usilovně pracuje, dře (se):
poctivý dříč
Potřebujeme dříče, kteří umí zabrat.
Starosta má pověst neúnavného dříče.
Je to dříč, sám postavil celý dům.
► dříčka
[dřiːčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
velká dříčka
Moje kamarádka je strašná dříčka, pořád musí něco dělat.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dřiːč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
kdo velmi pilně, usilovně pracuje, dře (se):
poctivý dříč
Potřebujeme dříče, kteří umí zabrat.
Starosta má pověst neúnavného dříče.
Je to dříč, sám postavil celý dům.
► dříčka
[dřiːčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
velká dříčka
Moje kamarádka je strašná dříčka, pořád musí něco dělat.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)