dělostřelec
[ďelostř̥elec]
(2. j. -lce, 3., 6. j. -lci, -lcovi, 5. j. -lče, 1. mn. -lci)
podstatné jméno rodu mužského životného
příslušník dělostřelectva, voják obsluhující dělo 1 (palnou zbraň), střílející z děla
• množné dělostřelci dělostřelecký útvar, útvary, dělostřelecká jednotka, jednotky, dělostřelectvo:
velitel dělostřelců
výcvik protiletadlových dělostřelců
sloužit u dělostřelců
Jako dělostřelec se zúčastnil bojů na italské frontě.
Dělostřelci pálili z děl.
► dělostřelkyně
[ďelostř̥elkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ní, -ň)
podstatné jméno rodu ženského
Ženy byly úspěšné jako dělostřelkyně, třeba v bitvě o Kyjev.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďelostř̥elec]
(2. j. -lce, 3., 6. j. -lci, -lcovi, 5. j. -lče, 1. mn. -lci)
podstatné jméno rodu mužského životného
příslušník dělostřelectva, voják obsluhující dělo 1 (palnou zbraň), střílející z děla
• množné dělostřelci dělostřelecký útvar, útvary, dělostřelecká jednotka, jednotky, dělostřelectvo:
velitel dělostřelců
výcvik protiletadlových dělostřelců
sloužit u dělostřelců
Jako dělostřelec se zúčastnil bojů na italské frontě.
Dělostřelci pálili z děl.
► dělostřelkyně
[ďelostř̥elkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ní, -ň)
podstatné jméno rodu ženského
Ženy byly úspěšné jako dělostřelkyně, třeba v bitvě o Kyjev.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)