dělítko
[ďeliːtko]
(2. j. -tka, 6. j. -tku, 2. mn. -tek, 6. mn. -tkách)
podstatné jméno rodu středního
1.
pomyslná nebo konkrétní hranice, předěl odlišující určité jevy, složky, skupiny, společenství ap., kritérium dělení:
dělítko mezi pravicí a levicí
biologické dělítko mezi lidmi a šimpanzi
Jazyk je nejviditelnějším dělítkem mezi národy.
Zásadním dělítkem v používání aplikací je jako u sociálních sítí věk.
Skály sestávají ze dvou skupin, jejichž dělítkem je údolí.
2.
příruční nástroj, pomůcka k dělení, rozdělení celku na několik dílů, částí:
dělítko na dorty
Dělítko na jablka má čepele z nerez oceli.
3.
předmět oddělující od sebe jednotlivé položky, sektory ap., oddělovač:
regálové dělítko
dělítko zboží pro pokladní pásy
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďeliːtko]
(2. j. -tka, 6. j. -tku, 2. mn. -tek, 6. mn. -tkách)
podstatné jméno rodu středního
1.
pomyslná nebo konkrétní hranice, předěl odlišující určité jevy, složky, skupiny, společenství ap., kritérium dělení:
dělítko mezi pravicí a levicí
biologické dělítko mezi lidmi a šimpanzi
Jazyk je nejviditelnějším dělítkem mezi národy.
Zásadním dělítkem v používání aplikací je jako u sociálních sítí věk.
Skály sestávají ze dvou skupin, jejichž dělítkem je údolí.
2.
příruční nástroj, pomůcka k dělení, rozdělení celku na několik dílů, částí:
dělítko na dorty
Dělítko na jablka má čepele z nerez oceli.
3.
předmět oddělující od sebe jednotlivé položky, sektory ap., oddělovač:
regálové dělítko
dělítko zboží pro pokladní pásy
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)