děkovačka
[ďekovačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální vyšší
(při veřejném zprav. divadelním nebo sportovním vystoupení) projevení díků účinkujících za potlesk a uznání publika ukláněním se ap.:
pozápasová děkovačka
děkovačka po premiéře představení
tradiční děkovačka herců
děkovačka vítězného týmu
Diváci při závěrečné děkovačce tleskali vstoje.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďekovačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(při veřejném zprav. divadelním nebo sportovním vystoupení) projevení díků účinkujících za potlesk a uznání publika ukláněním se ap.:
pozápasová děkovačka
děkovačka po premiéře představení
tradiční děkovačka herců
děkovačka vítězného týmu
Diváci při závěrečné děkovačce tleskali vstoje.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)