direkt I
[dɪrekt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1. profesní mluva: sport
(v boxu) přímý úder vedený přední (blíže k soupeři) nebo zadní (dál od soupeře) rukou:
Soupeř mu uštědřil tvrdý direkt.
Inkasoval několik tvrdých direktů do obličeje.
Vyznamenal se přesným pravým direktem.
Po těžkém zadním direktu šel ve třetím kole k zemi.
2. expresivní
tvrdá rána vůbec:
Policie zasadila tvrdý direkt organizovanému zločinu.
Za poslední roky dostal od života několik těžkých direktů.
V poslední pětiminutovce hosté slávistům uštědřili další direkt v podobě tří branek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪrekt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1. profesní mluva: sport
(v boxu) přímý úder vedený přední (blíže k soupeři) nebo zadní (dál od soupeře) rukou:
Soupeř mu uštědřil tvrdý direkt.
Inkasoval několik tvrdých direktů do obličeje.
Vyznamenal se přesným pravým direktem.
Po těžkém zadním direktu šel ve třetím kole k zemi.
2. expresivní
tvrdá rána vůbec:
Policie zasadila tvrdý direkt organizovanému zločinu.
Za poslední roky dostal od života několik těžkých direktů.
V poslední pětiminutovce hosté slávistům uštědřili další direkt v podobě tří branek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)