déjà vu
[deža viː], [deža vɪ]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
⟨fr.⟩
1.
klamný pocit, že člověk už dříve prožil to, co ve skutečnosti zažívá poprvé:
Déjà vu zažilo mnoho lidí.
Měla jsem pocit déjà vu, jako bych tu už někdy byla.
2.
stav nebo situace, které se opakují:
Ministra čeká malé déjà vu – stejně jako minulý týden jede do Bruselu s tím, že Česko bude pravděpodobně přehlasováno.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[deža viː], [deža vɪ]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
⟨fr.⟩
1.
klamný pocit, že člověk už dříve prožil to, co ve skutečnosti zažívá poprvé:
Déjà vu zažilo mnoho lidí.
Měla jsem pocit déjà vu, jako bych tu už někdy byla.
2.
stav nebo situace, které se opakují:
Ministra čeká malé déjà vu – stejně jako minulý týden jede do Bruselu s tím, že Česko bude pravděpodobně přehlasováno.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)