déšť
[deːšť]
(2. j. deště)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
vodní srážky padající z oblaků k zemi ve formě kapek:
silný / prudký / hustý déšť
drobný / slabý déšť
Spadlo několik kapek deště.
Schylovalo se k dešti.
Spustil se vydatný déšť.
Venku padal déšť se sněhem.
Raději sebou hodíme, vypadá to na déšť. bude pršet
Odpoledne déšť ustane a obloha se vyjasní.
přen. Domácí zasypali branku hostí deštěm střel.
□ kyselý déšť ekologie
vodní srážky se zvýšenou kyselostí (s nízkým pH), silně znečištěné zplodinami, vedoucí až k odumírání lesů
□ přívalový déšť
déšť velké intenzity, zprav. krátkého trvání a malého plošného rozsahu
□ umělý déšť
1. déšť vyvolaný umělým zásahem do dešťových oblaků, který vede k jejich rozpadu
2. technika, zemědělství zařízení k rozstřikování vody, k zavlažování
□ meteorický déšť astronomie
velké množství meteoroidů, pevných částic vstupujících z kosmického prostoru do atmosféry, příp. dopadajících na zemský povrch v krátkých časových intervalech
□ zlatý déšť
okrasný strom nebo keř s bohatými hroznovitými květenstvími drobných žlutých květů, kvetoucí na jaře (např. štědřenec, zlatice, čilimník)
◊ [dostat se / jít ap.] z deště pod okap expresivní
nepolepšit si, být ve stejně obtížné, nepříjemné situaci jako předtím
◊ něco roste / vyrůstá jak(o) houby po dešti expresivní◊ něčeho přibývá jak(o) hub po dešti expresivní
něco se vyskytuje ve větším množství než dříve, rychle to přibývá
► deštík
[dešťiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
Padá vlahý jarní deštík.
Sluníčko se střídalo s občasným deštíkem.
► deštíček
[dešťiːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
mírný deštíček
Májový deštíček byl prozářený sluncem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[deːšť]
(2. j. deště)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
vodní srážky padající z oblaků k zemi ve formě kapek:
silný / prudký / hustý déšť
drobný / slabý déšť
Spadlo několik kapek deště.
Schylovalo se k dešti.
Spustil se vydatný déšť.
Venku padal déšť se sněhem.
Raději sebou hodíme, vypadá to na déšť. bude pršet
Odpoledne déšť ustane a obloha se vyjasní.
přen. Domácí zasypali branku hostí deštěm střel.
□ kyselý déšť ekologie
vodní srážky se zvýšenou kyselostí (s nízkým pH), silně znečištěné zplodinami, vedoucí až k odumírání lesů
□ přívalový déšť
déšť velké intenzity, zprav. krátkého trvání a malého plošného rozsahu
□ umělý déšť
1. déšť vyvolaný umělým zásahem do dešťových oblaků, který vede k jejich rozpadu
2. technika, zemědělství zařízení k rozstřikování vody, k zavlažování
□ meteorický déšť astronomie
velké množství meteoroidů, pevných částic vstupujících z kosmického prostoru do atmosféry, příp. dopadajících na zemský povrch v krátkých časových intervalech
□ zlatý déšť
okrasný strom nebo keř s bohatými hroznovitými květenstvími drobných žlutých květů, kvetoucí na jaře (např. štědřenec, zlatice, čilimník)
◊ [dostat se / jít ap.] z deště pod okap expresivní
nepolepšit si, být ve stejně obtížné, nepříjemné situaci jako předtím
◊ něco roste / vyrůstá jak(o) houby po dešti expresivní◊ něčeho přibývá jak(o) hub po dešti expresivní
něco se vyskytuje ve větším množství než dříve, rychle to přibývá
► deštík
[dešťiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
Padá vlahý jarní deštík.
Sluníčko se střídalo s občasným deštíkem.
► deštíček
[dešťiːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
mírný deštíček
Májový deštíček byl prozářený sluncem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)