dálka
[daːlka]
(2. j. dálky, 2. mn. dálek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
velká vzdálenost v prostoru:
přijet z velké dálky
zahledět se do dálky
Stezka se ztrácí v dálce.
Kostelík svou bělostí svítí do dálky.
I na tu dálku poznal povědomou tvář paní učitelky.
Proč se sem táhnu takovou dálku? dlouhou cestu
2. často mn.
vzdálené území, daleký kraj:
vůně dálek
prchavá romantika dálek
podlehnout kouzlu dálek
toužit po exotických dálkách
3. profes.: sport.
skok daleký:
Dálka je jeho parádní disciplína.
Při prvním pokusu v dálce přešlápl.
Za výkon 507 centimetrů si z dálky odvezla bronz.
□ skok do dálky
atletická disciplína spočívající v překonání co největší vodorovné vzdálenosti jediným skokem po rozběhu
syn. skok daleký
◊ vonět dálkou / dálkami
přitahovat svou cizostí, exotičností, tušenou zajímavostí
→ nadálku, na dálku
→ zdálky, z dálky
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[daːlka]
(2. j. dálky, 2. mn. dálek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
velká vzdálenost v prostoru:
přijet z velké dálky
zahledět se do dálky
Stezka se ztrácí v dálce.
Kostelík svou bělostí svítí do dálky.
I na tu dálku poznal povědomou tvář paní učitelky.
Proč se sem táhnu takovou dálku? dlouhou cestu
2. často mn.
vzdálené území, daleký kraj:
vůně dálek
prchavá romantika dálek
podlehnout kouzlu dálek
toužit po exotických dálkách
3. profes.: sport.
skok daleký:
Dálka je jeho parádní disciplína.
Při prvním pokusu v dálce přešlápl.
Za výkon 507 centimetrů si z dálky odvezla bronz.
□ skok do dálky
atletická disciplína spočívající v překonání co největší vodorovné vzdálenosti jediným skokem po rozběhu
syn. skok daleký
◊ vonět dálkou / dálkami
přitahovat svou cizostí, exotičností, tušenou zajímavostí
→ nadálku, na dálku
→ zdálky, z dálky
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)