darující I
[darujiːciː]
(2. j. -ího, 2. mn. -ích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo něco někomu daruje 1 (dá darem) • kdo nezištně poskytne, poskytuje zprav. peníze někomu nebo na nějaký účel, sponzor, podporovatel syn. dárce 1:
radost darujícího i obdarovaného
Průměrně Češi darují na charitu 800 korun, přes 40 % darujících věnuje částku do 200 Kč.
práv. Darující si může hodnotu daru odečíst z daní.
2.
kdo (zprav. bez odměny nebo jen za úhradu nákladů) poskytne, poskytuje krev, orgán ap. pro využití v lékařství syn. dárce 2:
Před transplantací dostává darující obecnou informaci o věku a zdravotním stavu pacienta.
► darující II
[darujiːciː]
(2. j. -í, 2. mn. -ích)
podstatné jméno rodu ženského
syn. dárkyně 1:
Popisovala, jaký vztah má k dárkům v roli darující i obdarované.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[darujiːciː]
(2. j. -ího, 2. mn. -ích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo něco někomu daruje 1 (dá darem) • kdo nezištně poskytne, poskytuje zprav. peníze někomu nebo na nějaký účel, sponzor, podporovatel syn. dárce 1:
radost darujícího i obdarovaného
Průměrně Češi darují na charitu 800 korun, přes 40 % darujících věnuje částku do 200 Kč.
práv. Darující si může hodnotu daru odečíst z daní.
2.
kdo (zprav. bez odměny nebo jen za úhradu nákladů) poskytne, poskytuje krev, orgán ap. pro využití v lékařství syn. dárce 2:
Před transplantací dostává darující obecnou informaci o věku a zdravotním stavu pacienta.
► darující II
[darujiːciː]
(2. j. -í, 2. mn. -ích)
podstatné jméno rodu ženského
syn. dárkyně 1:
Popisovala, jaký vztah má k dárkům v roli darující i obdarované.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)