dar
[dar]
(2. j. daru, 6. j. daru)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
věc daná někomu bez náhrady, zprav. jako projev pozornosti, náklonnosti, při zvláštní příležitosti ap., určená k tomu syn. dárek 1:
finanční / květinový / knižní dar
svatební dar
Vítěz obdržel věcné dary.
Podporu si zajišťoval štědrými dary.
Některé exponáty dostalo muzeum darem.
Klinika získala jako sponzorský dar deset televizorů.
2.
co se člověku dostává k jeho prospěchu (zprav. bez vlastního přičinění):
dary přírody bylinky, ovoce, minerální prameny ap.
pochutiny z darů země
sbírat dary lesa lesní plody
Mám skvělou ženu i dítě, vážím si těchto darů osudu.
Buďme vděční za dar života.
□ dary moře
měkkýši, korýši, mořské ryby ap. připravované jako pokrm
syn. plody moře, mořské plody
3.
vrozená (mimořádná) schopnost k něčemu, talent, vloha, nadání:
dar řeči / výřečnosti
autor s mimořádným vypravěčským darem
Měl vzácný dar sebeironie.
Čechům nechybí dar humoru.
Má ten dar, že dokáže popularizovat vědu srozumitelným způsobem.
iron. Má dar znepřátelit si své spojence.
◊ Boží / boží dar
1. něco dobrého, co se člověku dostává k jeho prospěchu (zprav. bez vlastního přičinění)
2. knižní chléb nebo jiné potraviny, plodiny
◊ danajský dar
zdánlivě prospěšný dar nebo jiný zisk způsobující příjemci velké problémy, škodu, neštěstí
Podle starořeckého kmene Danajů, kteří podle báje vnikli do Tróje v dřevěném koni, kterého darovali Trójanům zdánlivě na usmířenou.
◊ dar (z) nebes ◊ dar od Boha / boha / pánaboha
1. (mimořádné) vrozené nadání, talent nebo jiné příznivé vlastnosti
2. něco nečekaného a velmi příznivého, zázrak
◊ zaplať pánbůh za ty dary
jsem vděčný za to, že situace není špatná, mohla by být mnohem horší
→ dárek
zdrobnělé → dáreček I
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dar]
(2. j. daru, 6. j. daru)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
věc daná někomu bez náhrady, zprav. jako projev pozornosti, náklonnosti, při zvláštní příležitosti ap., určená k tomu syn. dárek 1:
finanční / květinový / knižní dar
svatební dar
Vítěz obdržel věcné dary.
Podporu si zajišťoval štědrými dary.
Některé exponáty dostalo muzeum darem.
Klinika získala jako sponzorský dar deset televizorů.
2.
co se člověku dostává k jeho prospěchu (zprav. bez vlastního přičinění):
dary přírody bylinky, ovoce, minerální prameny ap.
pochutiny z darů země
sbírat dary lesa lesní plody
Mám skvělou ženu i dítě, vážím si těchto darů osudu.
Buďme vděční za dar života.
□ dary moře
měkkýši, korýši, mořské ryby ap. připravované jako pokrm
syn. plody moře, mořské plody
3.
vrozená (mimořádná) schopnost k něčemu, talent, vloha, nadání:
dar řeči / výřečnosti
autor s mimořádným vypravěčským darem
Měl vzácný dar sebeironie.
Čechům nechybí dar humoru.
Má ten dar, že dokáže popularizovat vědu srozumitelným způsobem.
iron. Má dar znepřátelit si své spojence.
◊ Boží / boží dar
1. něco dobrého, co se člověku dostává k jeho prospěchu (zprav. bez vlastního přičinění)
2. knižní chléb nebo jiné potraviny, plodiny
◊ danajský dar
zdánlivě prospěšný dar nebo jiný zisk způsobující příjemci velké problémy, škodu, neštěstí
Podle starořeckého kmene Danajů, kteří podle báje vnikli do Tróje v dřevěném koni, kterého darovali Trójanům zdánlivě na usmířenou.
◊ dar (z) nebes ◊ dar od Boha / boha / pánaboha
1. (mimořádné) vrozené nadání, talent nebo jiné příznivé vlastnosti
2. něco nečekaného a velmi příznivého, zázrak
◊ zaplať pánbůh za ty dary
jsem vděčný za to, že situace není špatná, mohla by být mnohem horší
→ dárek
zdrobnělé → dáreček I
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)