dýško
[diːško]
(2. j. dýška, 6. j. dýšku, 2. mn. dýšek, 6. mn. dýškách)
podstatné jméno rodu středního
kolokviální vyšší
finanční částka dávaná navíc k platbě za poskytnutou službu (např. číšníkovi v restauraci) syn. spropitné:
několikakorunové dýško
V baru si lze přivydělat na dýškách.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[diːško]
(2. j. dýška, 6. j. dýšku, 2. mn. dýšek, 6. mn. dýškách)
podstatné jméno rodu středního
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
finanční částka dávaná navíc k platbě za poskytnutou službu (např. číšníkovi v restauraci) syn. spropitné:
několikakorunové dýško
V baru si lze přivydělat na dýškách.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)