důl
[duːl]
(2. j. dolu, 6. j. dole, dolu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
uměle vyražený prostor na povrchu země nebo pod ním, kde se těží užitkové nerosty • podnik zabývající se těžbou:
důl na měď
povrchový / hlubinný důl
zlatý důl (i fraz.)
těžit v dole uhlí
Pracuje jako horník v dole.
Političtí vězni museli fárat do dolů a těžit uran.
◊ být / stát se zlatým dolem ◊ být zlatý důl
být, stát se zdrojem velkého, zprav. dlouhodobého zisku, něčím, co hodně finančně vynáší
◊ i / ani kdyby (mi) slibovali hory doly
za žádných okolností
◊ přes hory a doly
velmi daleko a dlouho
◊ slibovat / naslibovat (někomu) hory doly
slibovat, naslibovat (někomu) všechno možné (a pak to nedodržet)
◊ udělat si z něčeho zlatý důl
vytvořit si z něčeho zdroj velkého a snadného zisku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[duːl]
(2. j. dolu, 6. j. dole, dolu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
uměle vyražený prostor na povrchu země nebo pod ním, kde se těží užitkové nerosty • podnik zabývající se těžbou:
důl na měď
povrchový / hlubinný důl
zlatý důl (i fraz.)
těžit v dole uhlí
Pracuje jako horník v dole.
Političtí vězni museli fárat do dolů a těžit uran.
◊ být / stát se zlatým dolem ◊ být zlatý důl
být, stát se zdrojem velkého, zprav. dlouhodobého zisku, něčím, co hodně finančně vynáší
◊ i / ani kdyby (mi) slibovali hory doly
za žádných okolností
◊ přes hory a doly
velmi daleko a dlouho
◊ slibovat / naslibovat (někomu) hory doly
slibovat, naslibovat (někomu) všechno možné (a pak to nedodržet)
◊ udělat si z něčeho zlatý důl
vytvořit si z něčeho zdroj velkého a snadného zisku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)