dělitelný
[ďelɪtelniː]
přídavné jméno
1.
který je možné dělit 1 (členit na samostatné díly), rozdělitelný, rozložitelný:
Atom je dále dělitelný na menší částice.
Potah je snímatelný a dělitelný na dvě části.
2.
který je možné oddělovat, rozčleňovat nějakou přepážkou, členitelný, přepažitelný:
multifunkční sál dělitelný příčkami
Patra jsou jednoduše dělitelná, což umožňuje přítomnost více nájemců na jednom podlaží.
3.
který je možné dělit 5 (vypočítávat dělením) jiným číslem beze zbytku:
Číslo 15 je dělitelné třemi.
Částka za svoz komunálního odpadu je dělitelná dvanácti, aby šla rozpočítat na jednotlivé měsíce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďelɪtelniː]
přídavné jméno
1.
který je možné dělit 1 (členit na samostatné díly), rozdělitelný, rozložitelný:
Atom je dále dělitelný na menší částice.
Potah je snímatelný a dělitelný na dvě části.
2.
který je možné oddělovat, rozčleňovat nějakou přepážkou, členitelný, přepažitelný:
multifunkční sál dělitelný příčkami
Patra jsou jednoduše dělitelná, což umožňuje přítomnost více nájemců na jednom podlaží.
3.
který je možné dělit 5 (vypočítávat dělením) jiným číslem beze zbytku:
Číslo 15 je dělitelné třemi.
Částka za svoz komunálního odpadu je dělitelná dvanácti, aby šla rozpočítat na jednotlivé měsíce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)