cvrnknout
[cvrŋkno͡ut]
(3. j. -kne, rozk. -kni, čin. -kl, -knul, čin. ž. -kla, trp. -knut, podst. jm. -knutí)
sloveso dokonavé
(kdo cvrnkne do čeho; co kam; do čeho {čím; koho4; komu})
vymršťováním skrčeného prstu uvést nějaký předmět do pohybu nebo do něj vrazit:
cvrnknout kuličku do důlku
Cvrnkla ho prstem do ucha.
Cvrnkl po něm pecku.
podst. jm. Listonoš pozdravil cvrnknutím do čepice.
◊ něco cvrnkne někoho / někomu do nosu
člověk něco náhodou, mimoděk objeví, něco ho upoutá, zalíbí se mu:
Kdyby tě cvrnkla do nosu nějaká úžasná nabídka, kterou bys nehodlala využít, beru ji všemi deseti!
Nenakupuju dárky plánovaně, ale řídím se heslem: „co mi cvrnkne do nosu“.
nedokonavé → cvrnkat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cvrŋkno͡ut]
(3. j. -kne, rozk. -kni, čin. -kl, -knul, čin. ž. -kla, trp. -knut, podst. jm. -knutí)
sloveso dokonavé
(kdo cvrnkne do čeho; co kam; do čeho {čím; koho4; komu})
vymršťováním skrčeného prstu uvést nějaký předmět do pohybu nebo do něj vrazit:
cvrnknout kuličku do důlku
Cvrnkla ho prstem do ucha.
Cvrnkl po něm pecku.
podst. jm. Listonoš pozdravil cvrnknutím do čepice.
◊ něco cvrnkne někoho / někomu do nosu
člověk něco náhodou, mimoděk objeví, něco ho upoutá, zalíbí se mu:
Kdyby tě cvrnkla do nosu nějaká úžasná nabídka, kterou bys nehodlala využít, beru ji všemi deseti!
Nenakupuju dárky plánovaně, ale řídím se heslem: „co mi cvrnkne do nosu“.
nedokonavé → cvrnkat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)