cvrnk II
[cvrŋk]
citoslovce
1.
(ostrý, zvonivý) zvuk při prudkém trhnutí, nárazu, rozbití skla ap.:
Cvrnk! Uletěl knoflík z košile.
Bere kuši, napne tětivu, pomalu míří a cvrnk!
Všechno bylo v pohodě a najednou cvrnk – samo od sebe se roztříštilo přední sklo.
2. ve funkci slovesa
udělat rychlý nebo neočekávaný pohyb vymrštěním skrčeného prstu a způsobit tak pohyb nějakého předmětu:
Cvrnk a kulička přesně zapadla do důlku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cvrŋk]
citoslovce
1.
(ostrý, zvonivý) zvuk při prudkém trhnutí, nárazu, rozbití skla ap.:
Cvrnk! Uletěl knoflík z košile.
Bere kuši, napne tětivu, pomalu míří a cvrnk!
Všechno bylo v pohodě a najednou cvrnk – samo od sebe se roztříštilo přední sklo.
2. ve funkci slovesa
udělat rychlý nebo neočekávaný pohyb vymrštěním skrčeného prstu a způsobit tak pohyb nějakého předmětu:
Cvrnk a kulička přesně zapadla do důlku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)