cvokař
[cvokař̥], 2. j. [cvokaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
psychiatr:
chodit ke cvokaři
Cítí se špatně, ale stydí se zajít ke cvokaři.
► cvokařka
[cvokař̥ka], 2. mn. [cvokařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
terapeutická sezení u cvokařky
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cvokař̥], 2. j. [cvokaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
psychiatr:
chodit ke cvokaři
Cítí se špatně, ale stydí se zajít ke cvokaři.
► cvokařka
[cvokař̥ka], 2. mn. [cvokařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
terapeutická sezení u cvokařky
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)