cvičenec
[cvɪčenec]
(2. j. -nce, 3., 6. j. -nci, -ncovi, 5. j. -nče, 1. mn. -nci)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo cvičí 1 (provádí tělesné cviky), zejména jako člen kolektivu:
cvičenec jógy
vystoupení cvičenců Sokola
Při trénincích byli cvičenci rozděleni do dvou skupin na nováčky a pokročilé.
Za minulého režimu vystupovali na stadionu spartakiádní cvičenci.
► cvičenka
[cvɪčeŋka]
(2. j. -nky, 2. mn. -nek)
podstatné jméno rodu ženského
► zřídka cvičenkyně
[cvɪčeŋkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
cvičenka aerobiku
Cvičenky se zúčastnily republikové soutěže ve sportovní gymnastice.
Cvičenkyně předvedly akrobatické kousky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cvɪčenec]
(2. j. -nce, 3., 6. j. -nci, -ncovi, 5. j. -nče, 1. mn. -nci)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo cvičí 1 (provádí tělesné cviky), zejména jako člen kolektivu:
cvičenec jógy
vystoupení cvičenců Sokola
Při trénincích byli cvičenci rozděleni do dvou skupin na nováčky a pokročilé.
Za minulého režimu vystupovali na stadionu spartakiádní cvičenci.
► cvičenka
[cvɪčeŋka]
(2. j. -nky, 2. mn. -nek)
podstatné jméno rodu ženského
► zřídka cvičenkyně
[cvɪčeŋkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
cvičenka aerobiku
Cvičenky se zúčastnily republikové soutěže ve sportovní gymnastice.
Cvičenkyně předvedly akrobatické kousky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)